Pokusy

Po nějaké době se mi zase podařilo nasyslit si pár šperků z vinutek do zásoby a je na čase je opět zkusit umístit na fler. To ovšem znamená pokusit se o kvalitní fotku. S mým fotouměním je to věc asi nedosažitelná. S bleskem  jsou snímky přesvětlené, bez blesku zase podivně tmavé.

Pendulka mi poradila vyzkoušet světelný stan. Pro mě nemá cenu ho kupovat, tudíž si ho vyrobím a pak se uvidí. :o) To by bylo, aby nebylo.

Ohře

Stejně jako loni i letos jsem s devítkama vyrazila na Ohři. Navzdory předpovědím jsme si opět užili prosluněný a téměř pohodový týden, a to přesto, že jsmes sebou měli neuvěřitelných 36 dětí!!! Což slovy znamená, že se občas jelo na šesti raftech, dvou pálavách (nafukovací kanoe) a jednom kajaku. Masakr! :o) Nakonec jsme všichni přežili a dokonce nám ani nic neukradli. Kupodivu.

Takže nebýt zlomeného malíčku na noze, jednoho výronu kotníku, nutnosti přeštípnout zlatý prstýnek kvůli opuchlému prstu a dvojích zapomenutých plavek ve Varech v Termálu, mohl tento vodák uplynout bez ztráty kytičky. Jenže ono je vždycky nějaké ale... :o) Že?

Školková desítka

Vilímek konečně zažil ve školce "desítku" ke Dni matek. Vyzbrojená foťákem a Vojtíkem :o) jsem plná očekávání vyrazila. Opravdu mě zajímalo, jak to Vilímek se svojí málomluvností zvládne. Trochujsem se bála, že až nás uvidí, sekne se a buď ze sebe nevypraví ani slovo anebo bude chtít k nám anebo bude dělat vopičárny na Vojtu.

Omyl. Po počátečním rozpačitém stydlíkování se Vilda nechal unést písničkami, básničkami a scénkami. Nadšeně křepčil, zpíval, recitoval, tleskal, dupal a jánevímcoještě. 

Po skončení ho přišla pochválit i paní učitelka. Říkala, že sice teda nemluví, ale tancování a zpívání ho baví a navíc mu jde. Je na tom prý pohybově a rytmicky velmi dobře v porovnání s ostatními. :o)

Lanové centrum

Začátkem května jsme vyrazili na tradiční dubňáčkovský MGS (neboli megasraz). Tentokrát jsme jeli do Janoviček u Broumova, takže jsme to měli zcela výjimečně blízko. :o) Strávili jsme tam úžasných necelých 5 dnů. Skvělé bylo úplně všechno - ubytování, správcovi, jídlo, okolí a v neposlední řadě i lanové centrum. Pěkně jsme se tam (skoro)všichni vyřádili a já konečně na Vojtovi viděla plody Mácova téměř dvouletého snažení. Musím přiznat, že na Vojtovi bylo vidět, že leze, že pro něho výšky nejsou cizí, že věří úvazkům, že ví, jak se chovat a co dělat i když je 6 metrů nad zemí.

Kdo si budete chtít počíst o našem úchvatném MGS, mrkněte např. k Baruschce a spol. :o)

Bratři

Dnes jsme již poněkolikáté omlouvali Vilímka ze školky. Neštovice se zkrátka musí doléčit. :o) Byli jsme ale vyzváni, abychom si přišli pro fotky (a hlavně je zaplatili, hihi). Na to, jak se kluci neradi fotí (hlavně Vilda) jsou docela zdařilé. Když už sem nemůžu dát Vojtíškův nepříliš povedený dort, tak aspoň fotky.

A jedna pseudo-retro...

Krásné svátky jara!

Všem pravidelným a náhodným návštěvníkům přeji krásné Velikonoce!

Všechno zlé...

... v našem případě neštovice - je k něčemu dobré. Stalo se tak totiž, že jsem zůstala před velikončním volnem doma. Díky babičkám, které na začátku zaskočily, jsem práci nenechala žádné resty, knihu jsem odevzdala v předtermínu a novou zatím nemám.

Uklízet nemá cenu, protože jakmile se dostanu z jednoho konce na druhý, můžu začít od začátku. Mýt okna v téhle zimě nehodlám, takže co? Konečně mám dostatek času na nějaké pořádné vyráběnkování. Znovu jsem se pustila do drátkování vajíček s tím, že už se to ale opravdu naučím. A lepším se.

Kdybych nebyla klamzák, měla bych jich odrátkovaných už víc, ale dvě mi vypadly z ruky (ehm) a jedno jsem svým medvědím stiskem rozmáčka. :o)))