365 - 23

Doufám, že poslední prázdninový den nebudou současně posledním dnem příjemného posezení na terase. Dobrota na talířku je rýžový koláč alias Bomba di riso. K receptu se lze propracovat kliknutím na odkaz "Klárka - naše sluníčko" a tam na odkaz "Šárčina škola vaření" - no není ta virtuální provázanost úžasná?! :o) Z ovoce jsem doma měla jen jablka a borůvky a děsně jsem se divila, že moje bomba není tak nádherně zlatá jako Šárčina bomba. :o))) Chutná ovšem výtečně!

365 - 22

Velmi pracovní fotka a dost nehezké pozadí, byť rozostřené, ale první sekání našeho pažitu jsem prostě vyfotit musela, to se nedá nic dělat. Tak už jsme v klubu, už mezi ně patříme taky, mezi všechny ty hučiče a vrčouny, kteří kvůli trávníku pravidelně rámusem sekačky otravují sousedy. :o)

365 - 21

No to byla zase dneska fotoakce! :o) Šla jsem lovit žaludy, které jsem už jednou lovila, ale protože tehdy svítilo sluníčko a ještě foukal vítr, výsledkem byly snímky rozmazané a přesvícené. V tom větru se ty větve strašně hýbou!!! Dneska jenom foukalo, takže přesvícení nehrozilo :o))) Ale ten vítr! Proč jen jsou ty větve tak hejbací?!?!

365 - 20

Tak takhle nějak to vypadá, když sedím u PC (to aby si někdo nemyslel, že se jenom flákám, hihi). Jsem ráda, že se mi povedlo spojit příjemné s užitečným a že dělám něco, co mě fakt baví. Snad přísun hodnotné literatury neustane ... fingers crossed. ;o)

365 - 19

Dnes opět jedna dokumentační. Znáte to, když přijde návštěva, našlape se, nadrobí se, rozlije se... Nejlepší návštěva je ovšem ta, která si po sobě taky pěkně uklidí. Když už ne rodiče, tak aspoň jejich děti. :o)))

365 - 18

Příšerná fotka alias (snad) konec příšerného příběhu. V prosinci 2007 jsem si u společnosti Vltavín objednala 14 kusů dveří - 8 plných a 6 se čtyřmi okýnky. V prosinci jsem zaplatila zálohu, polovinu částky. V březnu 2008 při dodání dveří na prodejnu, jsem doplatila zbytek. V dubnu 2008, kdy nám přišel dveře truhlář namontovat, jsme zjistili, že troje dveře ze šesti nemají čtyři okénka, ale tři!!! Firma se nám ozve. Čekáme. Dlouho se nic neděje. Na konci června 2008 po mnoha upomínkách konečně přijíždí truhlář. Ze tří špatných dveří přiváží jen dvoje správné. Ty třetí jsou prý poškozené a firma se nám ozve, až dovezou nové. Znovu čekáme. A čekáme a čekáme. Na konci srpna 2008 zjišťuji, že pobočku firmy Vltavín u nás zrušili. Ovšem prodejna vyklizená není a dveře s mým jménem tam vidím. Začínám pátrat po tom, jak se tam dostat. Nakonec se mi podařilo odchytnout tu paní, co tam prodávala, stále má klíče, prodejnu mi otevřela, ovšem pozor - jsou to stále ty dveře z června, ty poškozené!!! Paní mi tvrdí, že jí firma dluží peníze, truhlář mi tvrdil, že jemu taky. Beru dveře a svištím pryč. Pokud tohle byl jejich záměr, tak jim 100% vyšel. S firmou Vltavín už nechci mít nic společného! Poškození není nijak velké a snad půjde trochu začistit. Blahořečím našemu Béďovi, že je to tak velké auto a děkuji kamarádce Gashe, která ochotně přispěchala, poškození nafotila a ještě mi dveře pomohla do Bédi nasoukat. Pochybuji, že příběh bude mít pokračování i když zároveň nechci, aby to firmě prošlo. Nicméně na světě jsou důležitější věci než půlcentimetrové odření hrany dveří... a těm důležitějším věcem věnuji svoji energii a čas mnohem radši.

365 - 17

Dnes ráno byla mlha jako na blatech. Vojta mi řekl, ať si to jdu vyfotit, tak jsem šla. Byla skutečně naprosto bílá tma. No jak říkám, jako na blatech, i ten pes Baskervillskej pobíhal kolem. :o)))

Není to Baskervill, ale náš Padi. Při focení celkem spolupracoval = seděl a jen otáčel hlavou, ale aby si udělal nějakej jinej výraz na xychtíku, to ne! :o)

365 - 16

Dnes jsem měla v úmyslu úplně jinou fotku. Chtěla jsem nafotit sportující děti. Bohužel nám velmi nepřálo počasí a ani Vilémek, který se nechtěl nechat u nikoho chovat. A jelikož DH stěhoval kamarádovi piáno, já jsem holt držela dítě a nikoliv foťák. Z toho mála, co jsem blejskla, není použitelného nic. Tak aspoň pokus o sourozenecký portrét těch našich dvou velkolebů. :o) A Vilda bráchu v tomhle ohledu teda parádně válcuje. ;o)

365 - 15

Dnes máme výročí svatby. Vyrazili jsme na "Svět květin". Kytiček tam měli tisíce a nádherných. vkládám pár fotek svých velmi oblíbených gladiol. Ve vystavovacích místnostech byla dost tma, jsem překvapená, že fotky vyšly takhle solidně.

Některé vážně vypadaly jako orchidejky. (Jednu jsem mimochodem dostala od DH k dnešnímu výročí.) Přesto jsem ale neobjevila druh, který pěstuje tchýňka. Pokud ještě pokvete, až tam pojedeme, určitě ho vyfotím.

365 - 14

Dnes jsme byli u mamky na večeři. Masíčko na grilu, brambůrky a samozřejmě zelenina. Rajčátka prostě miluju, tak jsem si je cvakla. Ani snad nebudu psát co všechno, resp. odkud = z které místnosti v domečku jsem dnes fotila, hihi. Nakonec si můžu (můžeme) gratulovat, že volba padla na zeleninu. ;o)

365 - 13

Vojta a "jeho" smrček. Včera ho s Vaškem zasadili a moc doufám, že poroste. Díky této fotce budeme moci do roka a do dne udělat porovnání. Vojtík má ještě jeden stromek, malý dub - našel na poli naklíčený žalud. Zasadili jsme ho do květináče a už má asi 20cm. Až se rozhodneme, kam ho umístíme, zase provedu fotodokumentaci.

365 - 12

Dnes jsme byli s Vojtíškem na těch ostružinách. Bohužel už bylo spíš minutu po dvanácté, to včerejší vedro jim dalo zabrat. Koláč se mi taky nepovedl tak, jak jsem měla v úmyslu, trochu jsem se pohádala s pudinkem, ale voní báječně, jedlý určitě bude taky. :o) Také jsem objevila Ameriku - fotit jídlo jídlo tak, aby se na něj začaly sbíhat sliny je opravdu, ale opravdu velmi těžké. :o)

365 - 11

Včera to byl východ měsíce, dnes je to západ slunce. Jsem ráda, že se mi to aspoň takhle povedlo, fotila jsem od domečku a chybí tu linie stromů, kterou by nerušily elektrické dráty nebo střechy domů.

365 - 10

První blbnutí s měsícem po hodně dlouhé době. Při pohledu na tuto fotku se mi vybaví scénka s Petrem Nárožným a jeho "Nad-hla-vouuuuuuuuuuu mi svíííííí-tíííííííííí mě-sííííííííííííc" :o) Možná ještě vyběhnu a zkusím to cvaknout s těmi bílými mráčky. Chtělo by to stativ, ehm, ehm.

365 - 9

Ostružiny na dnešní procházce. Rostly mezi kopřivami, svízelem a bodláčím. Skoro jsem je přehlédla. Během týdne se tam asi vydám znovu, nasbírám je a upeču z nich koláč podle Apetitu - a mohla bych to nafotit. Zítra ale ne, ještě tu máme borůvkový koláč a štrudl od tchýňky. :o)

365 - 8

Dnešní fotka nic moc. No jo, já vím. Vysvětlím proč: Dnes prší a je opravdu příšerná zima (meteostanice u školy hlásí denní maximum pouhých 13°C). I doma se nám ochladilo, takže jsem si zatopila v krbu. Přijde mi příznačné, aby moje osmá fotka projektu dokumentovala, jak bylo osmý měsíc v roce. I když zítra by se prý měl vrátit zase teplý srpen, kéž by.

365 - 7

Vilímkovo bramborové pyré. Přemýšlela jsem, kterou z fotek vyberu dnes. Nakonec to vyhrál Vilímkův první příkrm. Sice toho napoprvé snědl opravdu titěrně, ale oba jsme se u toho dost nachechtali. Já těm jeho xychtíkům a jak se otřásal hnusem a on zase tomu, jak se já směju. Strašně ho ta věc na lžičce zajímala a pokaždé byl hrozně překvapený tou divnou chutí.

365 - 6

Ranní rosa na našem čerstvě vyrostlém trávníčku. Po ránu se nádherně třpytí. A zelená prý uklidňuje. No, něco na tom bude, když vidím, že to máme kolem domečku navzdory mé péči čím dál zelenější, hned jsem klidnější. :o)

365 - 5

Dnes vkládám fotoreportáž z odpoledního krmení kaprů. Na polopřírodním koupališti kousek od nás žije nesmírné množství kaprů. Patří k místnímu koloritu chodit je krmit. Stačí vhodit pár drobků do vody a voda rybami doslova vře. Poprvé jsem je zkusila krmit z ruky.

Šlo to. Zájem byl velký. Škoda, že zručnost fotografa poněkud zaostávala. :o)

A občas šlo doslova o život. :o)

365 - 4

Dnes jsem vyrazila lovit do přírody. Jsem popálená od kopřiv, poškrábaná od křoví a nemůžu říct, že bych byla s úlovky spokojená. Hlavně se mi stala fatální (asi) začátečnická chyba - fotím, fotím a najednou pic, plná karta!!! Příště budu moudřejší. Nakonec vyhrála fotka včelky, která mi bude připomínat, že nadšení a odhodlání nestačí, je potřeba taky píle.

365 - 3

Dnes poprvé (a asi ne naposledy) vkládám víc než jednu fotku. Nějak jsem se nemohla rozhodnout, na kterou to slovo padne a zrovna mě žádné rozpočítávadlo nenapadalo. :o)


Toto není celozrnný rohlík, ale chléb. :o) Vozí nám ho (a všelikeré různé jiné pečivo) "paní Housková" - jak jí Vojtík říká - v pojízdné pekařské prodejně třikrát týdně přímo až před barák. A aby všichni v okolí věděli, že dorazila, pouští na plný pecky dávnověký hit Nadi Urbánkové ´Můj Vilém peče housky´!!! No, můj Vilém z toho ještě rozum nemá, ale až ho pobere, myslím, že se mu to moc líbit nebude - snad do té doby složí nějaký plodný skladatel jinou odrhovačku, kéž by!



A tomuhle zase říkám výsměch zahradníkovi. Kapičky nepadají z mraků, ale ze zavlažovače, kterým poctivě zavlažuji náš rostoucí trávníček. Když jsem dnes navečer začala, na déšť to rozhodně nevypadalo. Když jsem fotila tenhle snímek, ten mrak zdaleka nebyl tak tmavý, jak teď vypadá. Když jsem pět minut poté naposledy přesunula gejzírek, přihnal se vichr z hor, přinesl s sebou černočerné mraky a třičtvrtě hodiny na to se rozpršelo. Pršelo hodně, ale krátce. Takže tak akorát, aby se zalil náš trávník a nic moc se neponičilo. To si ze mě příroda zase jednou vystřelila. :o)

365 - 2

Podle očekávání to dnes bylo mnohem těžší než včera. Pro orchidejky jsem se sice rozhodla impulsivně, ale fotila jsem pořád dokola, protože jsem pořád nebyla spokojená. Mým prokletím je symetrie. Ať se snažím sebevíc, stejně nakonec vyfotím symetrický (=nudný, jak později zjistím) obrázek.

Ani tento není 100% - jak by mohl! - ale jde to. Zkoušela jsem ho ořezávat a nebylo to ono, nechám ho tak.

365 - 1

Musím říct, že s první fotografií jsem moc práce neměla. Vašek a Vojta nejsou doma, takže jsem si vybrala ten nejlepší a zároveň nejjednodušší objekt - Vilímka. I když na mé pokusy neměl moc náladu, z fotky to poznat není. Další dny to tak snadné mít nebudu, to je jasné. Zatím se ale můžu těšit ze štěstí začátečníka!

Projekt

Každý den jedna fotka - projekt o nadšení, vůli, ukázněnosti a disciplíně.

Začátek

Každý začátek je těžký. Teď píšu potřetí a snad i naposledy. Důležité je začít, vše ostatní pak půjde lépe (protože samo asi ne).

Proč jsem založila tenhle blog?
* Protože mě uchvátil projekt 365 = každý den jedna fotografie.
* Protože focení patřívalo k mým velkým zálibám
* Protože nikdy není pozdě začít znovu

Tak hurá na to!