Bratři

Dnes jsme již poněkolikáté omlouvali Vilímka ze školky. Neštovice se zkrátka musí doléčit. :o) Byli jsme ale vyzváni, abychom si přišli pro fotky (a hlavně je zaplatili, hihi). Na to, jak se kluci neradi fotí (hlavně Vilda) jsou docela zdařilé. Když už sem nemůžu dát Vojtíškův nepříliš povedený dort, tak aspoň fotky.

A jedna pseudo-retro...

Krásné svátky jara!

Všem pravidelným a náhodným návštěvníkům přeji krásné Velikonoce!

Všechno zlé...

... v našem případě neštovice - je k něčemu dobré. Stalo se tak totiž, že jsem zůstala před velikončním volnem doma. Díky babičkám, které na začátku zaskočily, jsem práci nenechala žádné resty, knihu jsem odevzdala v předtermínu a novou zatím nemám.

Uklízet nemá cenu, protože jakmile se dostanu z jednoho konce na druhý, můžu začít od začátku. Mýt okna v téhle zimě nehodlám, takže co? Konečně mám dostatek času na nějaké pořádné vyráběnkování. Znovu jsem se pustila do drátkování vajíček s tím, že už se to ale opravdu naučím. A lepším se.

Kdybych nebyla klamzák, měla bych jich odrátkovaných už víc, ale dvě mi vypadly z ruky (ehm) a jedno jsem svým medvědím stiskem rozmáčka. :o)))

Kveteme s jarem...

Minulý víkend skočily na Vojtíka neštovice. Prvních pár dnů mu bylo opravdu ouvej, teď už je to lepší. Nechala jsem si doma i Vildu, aby se nakazil. Zatím nic.

"Naštěstí" je venku ošklivo a tak to kluky netáhne na zahradu. Na druhou stranu, kdo to tady s nima má vydržet? :o))) Na Vilímka neplatí nic, Vojtu můžu strašit aspoň úkoly do školy. Zejména čeština a slovní druhy jsou kamenem úrazu. U všech cvičení vysloveně kvetu - no, aspoň nějaké známky jara tu máme. O víkendu tu ležel sníh!