Vilímek konečně zažil ve školce "desítku" ke Dni matek. Vyzbrojená foťákem a Vojtíkem :o) jsem plná očekávání vyrazila. Opravdu mě zajímalo, jak to Vilímek se svojí málomluvností zvládne. Trochujsem se bála, že až nás uvidí, sekne se a buď ze sebe nevypraví ani slovo anebo bude chtít k nám anebo bude dělat vopičárny na Vojtu.
Omyl. Po počátečním rozpačitém stydlíkování se Vilda nechal unést písničkami, básničkami a scénkami. Nadšeně křepčil, zpíval, recitoval, tleskal, dupal a jánevímcoještě.
Po skončení ho přišla pochválit i paní učitelka. Říkala, že sice teda nemluví, ale tancování a zpívání ho baví a navíc mu jde. Je na tom prý pohybově a rytmicky velmi dobře v porovnání s ostatními. :o)