365 - 296

Za mříží. Zatím. Za pár desítek minut už budou všechny kousky z klece venku. Pěkně placaté, ukázněné a připravené. Zkrocené.

365 - 295

Linky. Čáry. Kolmice a rovnoběžky.

A možná i trochu perspektivy. Moc ale ne. :o)

365 - 294

Navzdory tomu, že by se měly otáčet za sluncem a ono prší a je zima, už se klubou. Jsou to šikulky statečné. Snad už se brzy sluníčka dočkají. A my s nimi.

365 - 293

Svátečkové kremrolky Vildovi chutnaly. :o)

A nejen jemu, chi chi.

365 - 292

Vilímek má zítra svátek (a navíc jdeme i na návštěvu), tudíž je důvod pro další experiment. S dortem počkáme až na návrat hlavy rodiny, takže "jen" první pokus o kremrole. Uvidíme, jak nám budou chutnat.

365 - 291

Moje další PévéPéčko, aneb Projekt v Projektu. Nechodím do zahradnictví, aby mě to zbytečně nepokoušelo. :o) Tudíž jsem ani semínka (nebo sazeničky) slunečnic neměla kde sehnat. Až mě osvítilo a vzpomněla jsem si na ptačí směs, kterou jsme na zimu koupili do krmítka. Semínka tam byla. Nechala jsem je naklíčit. Dnes je strčím do hlíny a uvidíme. :o)

365 - 290

Vyškemrala jsem si na půjčení foťáček a s nadšením jsem se vrhla zdokumentovat svůj kvetoucí kačírek - už mi tam kvetou dva druhy kytiček (kosatce - Trolli :o))) a tyhle karafiátky. Za romantické zamlžení můžou dva obtisky prstů na objektivu a zapadající sluníčko. Asi byly v nějakém konfliktu, protože na ostatních fotkách to vidět není.

365 - 289

S tím přepálením bílé nejsem schopná bez zachování barev nic udělat. :o( Nicméně jde spíš o tu vypovídající hodnotu a ta tu je. Vilímek ve stínu naší třešně. :o))) No dobře, třešničky. :o)

365 - 288

No jo no, co dodat?!

365 - 287

No mě fakt vomejou, copak se můžu s tohle technikou pokoušet o Projekt 365? :o( Tak na blízko kamera fotí blbě, krajinku fotí ještě blbějc. Budu si muset někde sehnat foťák, jinak budou mé snímky působit poněkud impresionisticky. :o)))

365 - 286

Hmyzoid na konvalinkách. Kvalita snímku hrozná. Fotím totiž kamerkou. :o( Jsem cudák. Zrovna, když mi to na zahrádce začíná kvést...

PS:Děkuji za gratulace k Vilímčímu pochodu. Musím ale uvést věci na pravou míru - Vilda už delší dobu chodil v pohodě za ruku, tlačil všelicos před sebou, stavěl se i obcháze lrůzné předměty i povrchy. Dokonce se vybičoval i k několika krůčkům v prostoru, ale musel mít jistotu chytajícího dospělého, aby své kroky mohl zakončit Sandokaním skokem.

Teprve včera se zcela dobrovolně a sám od sebe pustil a začal kráčet. :o)

365 - 285

A je to tady, dnes ve středu dvacátého května se Vilímek poprvé sám od sebe pustil a udělal pár kroků. To bylo doma. Odpoledne jsme trénovali. Na to, že chodil po hrbolatém trávníku (viz. detail :o))), je fakt šikula.

365 - 284

Jak nám mává večeře aneb rohlík s rukou. (Doma rozpečený, proto zabarvený :o)))

Ať dělám, co dělám, zatím jsem tady neobjevila obchod nebo pekárnu, kde by měli opravdu dobré bílé pečivo (zejména tedy rohlíky a housky). Jak je možné, že něco, co má být stejné, je stejné jenom někde? Kdysi dávno měli výborné rohlíky v Seči. Náš táta pro ně ráno těch několik kilometrů z chatičky chodil.

V současnosti vozí tchán výborné pečivo ze Sobotky. Někdy je mi až trapně jak se na ty housky vrhám, ale nemůžu si pomoct, jsou opravdu vynikající.

365 - 283

Zase jedna fotka na přání. :o) Tak tohle jsou ty kuličky.

Ovšem pořídit tuhle fotku nebylo jen tak. Kdybyste viděli, čím fotím, potrhali byste se smíchy. My si ale na sebe zvykneme a nebudu muset fotku focenou za denního světla, přefocovat s úmělým osvětlením.

365 - 282

Další ranní úlovek. Já snad začnu brzy vstávat, nebo co?!?!? :o)

Shodou okolností jsem se v pátek dívala v TV na pořad "Arachnomania", kde mimo jiné říkali, že se pavučiny vesměs lidem hnusí. Jakmile se ale na nich zatřpytí rosa (na pavučinách, ne na lidech :o))) nebo jinovatka, je všechno jinak. Něco na tom asi bude, že?

Tato pavučina pravděpodobně patří pokoutníku nálevkovitému a nebo polnímu. To jsem vygooglila. Pomohlo by mi, kdyby se majitel ukázal. Jednak bych si ho prohlédla a druhak bych ho skásla o nájemné. Suše totiž bivakuje u nás na zahradě!

365 - 281

Hned ráno jsme měli na terase návštěvu. Těžko říci, odkud k nám zabloudila. Snažila se vyhřívat na sluníčku, které ale moc nesvítilo. I tak pobíhala hooodně rychle.

365 - 280

Takovýhle přívesek jsme dostaly ve školce na "desítce" všechny mamky. :o) Odté doby ho nosíme. Všechny. Ve městě se teď podle něho budeme poznávat.

365 - 279

Čtvrtek byl ve znamení školkové "desídky" ke svátku matek. Bylo to opravdu moooc hezké, i když trochu dlouhé. Jednu chvíli jsme měla záchvat smíchu - já nevím, po kom to naše dítě je!!! :o))) Na fotce je písnička o čápovi (Tomášek vedle Vojty pěkně klape) - je taková hezká, akční.

365 - 278

Při dnešním lovu pampelišek mi výrazně chyběla zrcadlovka. U foťáku nefunguje hladáček a na displeji prakticky nebylo nic vidět. Fotky jsou takový překvápko, protože jsem ani neviděla, na co automat ostří. Občas ostřil i dobře.

365 - 277

Konečně jsem se dočkala! Konečně má dušička pokoj! Můj další projekt " KK alias Kvetoucí Kačírek" vydal plody mého neutuchajícího snažení. :o) Tenhle kosatec přemlouvám ke kvetení už asi 14 dnů. Pravda, není to úplně první květ na KK, jako první vykoukla tři kvítka konvalinek, ale to neplatí, konvalinka se tam trapně vetřela, ta má být na svém stanovišti před barákem! (A ta skalnička od mamky, která vykvetla hned po zasazení - asi z leknutí - tak to taky nepla!)

365 - 276

Koupila jsem Vilímkovi další (!!!) hrníček. Samozřejmě s membránou, čiliž netekoucí. Má brčko, Vilímek pije brčkem rád. Nevím, jestli bylo mé očekávání až tak úplně naplněno... Vilda se pití z nového hrnku nebrání (když tam má to, co mu jakž takž chutná), nicméně hrníček teče ... ehm. Buď někde soudruzi v NDR udělali chybu a nebo půjdu vrátit maturitní diplom, protože nezvládnu ani triviální rozborku / sborku (???) !!!

365 - 275

U nás pod střechou si staví hnízdo vrabci. Prý už patří mezi ohrožené druhy. Tedy vrabec polní, vrabec domácí asi ne. Jenže kdo má poznat, který druh do je? Vrabec domácí (Passer domesticus) nebo vrabec polní (Passer montanus)?

365 - 274

Tak to je on - dort alias pivo. Až na tu barvu, ta je taková surrealistická. Nicméně to poznat je, i když z této strany není ucho půllitru vidět.

365 - 273

Státní svátek - osmý květen. Můj bratr má narozeniny. Lis na citrusy jsem vytáhla kvůli dortu. Provádím pokus o pomerančový krém. No, uvidíme. :o) Dort bude na fotce až zítra.

365 - 272

Kolo, kolo ... ale není mlýnský a už vůbec ne, za čtyři rýnský. Je to kolo od vozejku, ve kterém se už týden schovává písek na děstké pískoviště. Prý se tam už dlouho schovávat nebude ... no, uvidíme. :o)

365 - 271

Fotoseriál "Jogurt v bytě, štastné dítě". :o)))

365 - 270

Mamííííííí, Vilda mně to boříííííííííí! Věta kterou slýchávám v různých obměnách čím dál častěji. Věděla jsem, že to tak bude. Vojtu jsme všichni předem varovali. Samozřejmě marně.

Naštěstí jsme hrdými majiteli velmi obyč stavebnice ŽAKO a tak nějaký zakopnutý, ztracený nebo úplně vyhozený dílek nemůsíme řešit.

2365 - 269

Není nad to mít fotku do projektu hotovou už dopoledne. Kvetoucí jablůňku jsem si chtěla vyfotit už včera, ale tak dlouho jsem čekala na měkčí světlo, až jsem z toho vyfotila Vojtu v kafíčku. Na dnešek hlásí déšť, proto jsem vyběhla fotit hned ráno (jen v tričku). A málem jsem umrzla - je 10°C a fouká!

365 - 268

Je třetího května - cukrů, cukrů - a moje starší dítě už asi po miliontý pátý (od té doby, co roztál sníh) škemrá, jestli si může jít zaplavat do sousedovic kafíčka. No co se dá dělat, po Večerníčku prostě jde s tím, že tam stejně nevleze, protože kafíčko je víceméně ledová káva.
Nějak nám ta výchova vázne. Ven jsme Vojtu vytáhli násilím a s řevem. Tak až bude nastydlý, víme proč...

PS: Stejný výchovný efekt zkoušeli sousedi na svoji malou holčičku. A překvapivě s úplně stejným výsledkem. Po kom ty děti jsou???

365 - 267

Nejsem žádná zahradnice, dokonce ani taková ta z leknutí. Pamatovat si názvy jiných než notoricky známých trostlin je pro mě nadlidský výkon. Řeším to tak, že dávám rostlinkám názvy svoje. Například ´sosna indická´ (neboli Canna) mi už na záhonku vystrkuje růžky. A odnože ´brzlíku´ (brslenu - na obrázku) jsem si přivezla od tety k zakořenění.

365 - 266

Svátek práce byl pro mě návratem na rodnou hroudu. Byla jsem se ve svém rodném městě podívat po opravdu ostudně dlouhé době. Novinek bylo mnoho a to nejen ve městě, ale i zahranicemi našeho CITY. V jedné takové novince jsem vyfotila dva nejmladší členy naší rodiny, Sarču a Vilímka.