Dopísek

Hned druhý den prázdnin odjel Vojta na svůj první letní tábor. Docela se těšil. :o) Vybavili jsme ho dle přiloženého seznamu a přidali mimo jiné i 5 koresponďáků s nadepsanou adresou - tři pro nás a po jednom pro obě babičky a dědu. Doufala jsem, že aspoň někomu Vojta napíše.

Dnes jsem se konečně dočkala. Člověk by nevěřil, kolik se na takový koresponďák vejde informací. Tak luštění zdar! :o)

Nahoru na horu

Ani jsem si nedokázala vzpomenout, kdy jsem byla v Modráku naposledy. Letos to vyšlo, hvězdy nám byly nakloněny a tak jsme v sobotu dopoledne tak trochu zpomaleně (přes kešky :o))) vyrazili v sestavě 3+pes (Vojta byl na táboře) do Pece. Cestou jsme se nemohli nestavit na Milířích, kde jsme se ovšem dozvěděli, že naši oblíbení správci na chalupě končí. :o( Cesta na Děvín už nebude to, co bývala. Vilímek šlapal i s batůžkem na zádech a těch necelých 5 km do kopce ušel celkem v pohodě.

Další změna na nás čekala při odbočce z tyčové cesty. Cedule, kterou jsem si pamatovala už tam dávno nebyla, místo ní na nás čekala poněkud opulentní náhrada. Ale budiž, časy se mění...

Nutno říci, že Děvín byl v pořádku a tak na té "naší" Studně zase představuje přívětivé útočiště. Cena za pobyt už tolik přívětivá není, zejména když přijede vícečlená rodina... Tak uvidíme, jak dlouho ještě bude na Studně nejen Krakonošovo, ale také naše.

Příprava (na příště)

V Cortině se mi moc líbilo. Tedy, v městečku jako takovém moc ne - ještě nebyla sezóna (nebo co), takže v šest hodin večer byla ve většině restaurací "kitchen closed" , což mi tak "trochu" udělalo čáru přes mé odhodlání nevařit, ehm. Nakonec jsme tedy nasadili ´mód´ Austrálie a přežili jsme. :o)

V horách se mi líbilo velmi - kdo by se divil? (Nejblíže Cinque Tori - Pět věží)


V úterý jsme se vydali k úpatí Tofany. Celou cestu rozhodně chceme jít příští rok - až nahoru na horu, aspoň doufám. Chi. Každopádně jsme zlomek šli už letos (takový přípravná obhlídka) a DOBRÝ. Trochu jsem se vybála, Škudla (který mi půjčil helmu) získal celkem 10 bodů = 10 doteků helmy se skálou (za oba dny). :o) A Máca mi díky půjčenému sedáku na ferátce - minimálně C - v podstatě zachránil život. :o))) Hoši, děkujem! :o)))


Ovšem nejlší legra byla, když jsme zjistili, jaký jsme kaFky - to si nechte vyprávět. Nicméně jsme se nakonec v pořádku dostali do dalšího z vykopaných tunelů, tentokrát ho prošli shora


dolů (ehm... :o))) a zamířili k dalšímu cíli: Grotta di Tofana. K jeskyni pod Tofanou vede taková "omšelá" stezka, ale jinak moc pěkná ferátka alias choďák. Jeskyňka to byla hezká, nicméně k podrobnému prozkoumání nám chyběla drzost a silnější čelovka. :o)

Výhled z jeskyňky:

Ozaj pekné! :o) Těším se na příští rok, po teoretické stránce připraveni jsme, ale ještě se musím HODNĚ snažit...

Dolomity

Po dlouhých aninevímkolika letech, jsme měli s DH pár dní jen pro sebe. Rozhodli jsme se odjet do Cortiny, ITA a trošku se projít. Vycházeli jsme z passa Falzarego a mířili na Piccolo Lagazuoi. Převýšení cca 740 m na aninevímkolika kilometech, ale moc dlouhé to nebylo. :o) Většina cesty vedla tunelem vykopaným za první světové války. Tunel je dlouhý 1100 metrů.

I když uvnitř tunelu příjemně foukalo a bylo tam i celkem chladno (zatímco venku bylo solidní RioPekos), byla jsem ráda, když jsme se konečně vydrápali až nahoru na horu. Panoramata byla opravdu líbezná.

A nejen panoramata, aneb jak by jistě napsali v turistické příručce "planá alpská květina" :o)

Resty

Začaly prázdniny, doufám, že budu mít čas dohnat nějaké ty resty. Na jeden z nich jsem si vzpomněla celkem nedávno. Je z května, z Královského Poříčí a celkem jsme z toho byli všichni paf. :o)

Je to takový rébus. Co asi znamená tato značka před křižovatkou? :o)))