Sponky

S ubývajícím denním světlem jsem se pomalu vrátila ke korálkování. Kromě naušnic, náhrdelníků a náramků ráda motám i sponky. Jsou barevné tak, jak potřebuji, jsou origo a jsou moje. :o)))

Dýně

Další jednou pěknou sousedskou tradicí se stalo podzimní vyřezávání dýní. Už jsme si zvykli, tento angloamerický zvyk jsme přijali a lehce upravili k obrazuu svému. O dýně samozřejmě jde až v první řadě, důležité ale je se sejít, popovídat si, vidět, zkrátka být soušl, jak říkáme my lingvisti. :o)


Ve skutečnosti však naše vyřezávání dýní tak trochu připomíná lukulské hody. A to není vidět, co je na plotně a co v udírně! :o)))


Nejsme jediní, kteří si chtěli užít nějakého toho mlsu. Psi neomylně objevili nejslabší článek v potravinovém řetězci a čekali, co upadne. Kolik toho "upadlo" se můžu jsen dohadovat na základě oslintání Vilímkovy bundy.


A toto jsou již výsledky našeho snažení - aby bylo vidět, že jsme jenom nejedli. ;o)

Holubovo muzeum

Vyrazila jsem s klukama - tak trochu z nostalgie - do Holubova muzea v Holicích. Svoji poslední návštěvu si pamatuji opravdu velmi matně, tak jsem se nechala překvapit. Upřímně, s takovým pojetím výstavy se toho moc udělat nedá, ale aspoň něco...

V koutku pro děti připravili "archeologický koutek" :o)

Kluky to moc bavilo a nakonec jsme "starobylou" dlaždici málem celou složili. Vilímek se nažil jednotlivé střepy rozstříhat. :o)))

U vycpaných zvířat je z každé strany u sloupků truhlička, ve které je ukryto "něco", co má člověk hmatem poznat. Občas mi přišlo, že tam není nic. :o)


V domorodé chýši


Vilímka naproosto fascinovala expozice domorodé vesnice. :o)