Šťastné vyplutí do roku 2013

Přeji všem, aby do nového roku vypluli pravou ploutví! :o)

Nakupujte u odborníků

     Už včera jsem psala, že se snažím kupovat rybičky tak, aby se navzájem snesly a aby byl správný poměr mezi samečky a samičkami. Málokteré rybky žijí v páru, většinou je lepší mít víc samiček na jednoho samečka. Pro červeně zbarvené Platy i sametově černé Black Molly to platí taky. Jak jsem se slečnou ve zveráku v potu tváře zkoumaly Platy jsem psala. Black Molly jsem však kupovala jinde a suverénní slečna prodavačka prohlásila, že samečky už nemají. Tak jsem vzala dvě samičky s tím, že jim kluka dokoupím později. :o)

     Přivezla jsem je domů, vypustila do akvárka a dobrý. Holky se rozkoukaly, seznámily se s prostředím a s ostatními spolubydlícími. Za nějakou dobu začala jedna Molly tu druhou oždibovat, prohánět a pošťuchovat. Divný. Myslela jsem si, že se holky bez samečka nudí. :o)

     Omyl. Úplnou náhodou jsem při svém pravidelném sebevzdělávání se na internetu objevila, že nemám dvě holky, ale holku a kluka! Ehm. Pozná se to celkem snadno - dokonce i já, slabozraká, jsem (teď už) schopná rozpoznat samičku od samečka. Sameček má místo řitní ploutve tzv. kladélko, samička má řitní ploutev krásně oblou (vlevo samička, vpravo sameček):

A ještě v detailu sameček:

A samička:

     Takže teď už jsem moudřejší a hned jakmile se ocitnu v blízkosti nějakého zverimexu, koupím nikoliv samečka Black Molly, ale další holku!

Pandořina skříňka

    Letošní Vánoce byly ve znamení pandořiných skříněk. Ježíšek (rozuměj DH) si nás všechny pěkně vychutnal a dětem i mně nadělil úžasné dárky, které sám už předem označil za pandořiny skříňky. A měl recht. 

     Zatímco kluci dostali kromě mnoha jiných dárků xbox (ale jo, i já si ráda zablbnu, nezavrhuju, nekritizuju - je to psina a už jsem se tím prapodivným poskakováním i unavila :o))) JÁ jsem dostala vysněné akvárium. Moc jsem si ho přála, ale nechtěla jsem si ho příliš prosazovat. :o) A Ježíšek moje přání vyslyšel. Nadělil mi akvarijní set, takže akvárko s filtrací, ohřívadlem, víkem se světýlkem, teploměrem, krmivem a roztokem na úpravu vody z kohoutku. Nechyběl ani štěrk na dno a pár rostlinek.

     Svoje první (a na dlouhou dobu poslední) akvárko jsem dostala k sedmým narozeninám. Už "zařízené" - osázené a s rybičkama. Takže jsem netušila jak moc zábavné takové zařizování akvária je. Užila jsem si to náležitě! Současně se zařizováním akvária jsem začala studovat druhy rybiček, jejich velikost, snášenlivost s ostatními, doporučený počet chovaných jedinců v jednom akvárku atd. atd. :o) Celkem brzy jsem měla jasno. Chtěla jsem jich velkou většinu a všechny pokud možno v dostatečném množství. Což samozřejmě nejde. Na to bych potřebovala poněkud větší akvárko. Anebo několik "větších než menších" akvárek. 

    Takže samozřejmě nastoupil kompromis ovlivněný hlavně tím, která jména rybiček jsem si pamatovala ještě po příchodu do zveráku - hihi, a ke slovu přišly také klasické začátečnické chyby. Jak typické! První návštěva zverimexu byla klidná, neboť jsem nic nekoupila. Chtěla jsem neonky - neměli. Chtěla jsem Paví očka (gupky) - nelahodily mému oku. Zato mě ale moc a moc zaujala bojovnice pestrá - kterou jsem ovšem neměla nastudovanou. Navíc byla na samotce - což mi bylo podezřelé - tudíž nic, do žádných experimentů jsem se nepouštěla. A jelo se domů. S prázdnýma rukama. To bylo v Boleslavi.

    V Trauči jsem se vrhla do už předem vytipovaného zveráku a nakoupila razbory klínoskvrnné a samečka a dvě samičky pavího očka (gupky). Koupila jsem i další rostliny a hurá domů. Vypuštění rybiček i zasazení rostlin do akvárka proběhlo bez problémů a já znovu sedla na net a zase studovala a studovala. :o) Bylo jasné, že další den se s Vojtíkem opět odměníme ve zveráku - čekala nás kontrola u dr., dle předpokladů výživná. 

     Vojta si moc přál čístiče (alias Viktora Čističe) neboli krunýřovce. Já jsem hledala hlavně bojovnici, která je kupodivu vůči ostatním druhům snášenlivá a do společenského akvárka se hodí, ovšem samečci jsou mezi sebou velmi agresivní. Viktora jsme koupili hnedle + ještě nějaké rostlinky. Bojovnici (latinsky Betta Splendens) neměli. Tak jsme jeli do dalšího zveráku a tady začaly chyby, ehm...

     V dalším zveráku Betku taky neměli, ale měli Black Molly. Ty se mi líbí, takže proč je nekoupit, že? Jak ale rozeznat samečka a samičku? No, odborníci určo poradí. Prodavačka odbornice prohlásila, že už maji jen samičky. Tak jsem vzala dvě.

     Zasazení i vypuštění nových přírůstků proběhlo hladce. Bylo jasné, že se musíme vrátit do nově otevřeného nejmenovaného hypersupermarketu, ve kterém jsme se zastavili "na obhlídku" před návštěvou dr. Tam Black Molly měli a samečka budou mít určo taky. Tak jsem vzala oba kluky a vyrazili jsme. Ve zveráku byla moc příjemná slečna prodavačka, která se přiznala, že rybkám moc nerozumí, protože je spíš na hlodavce, ale dělala, co mohla. Já jsem přispívala svými teoretickými, čerstvě nabytými, znalostmi. :o) Samečka Black Molly jsme se ani nesnažily objevit. Tak jsme zkusily štěstí a vrhly se na Platy skvrnité - ze čtyř přítomných exemplářů jsme po několika minutách snažení detekovaly 3 samečky a jen jedinou samičku. A zrovna u tohoto druhu se doporučuje chovat jednoho samečka a dvě či více samiček!

     Jak to dopadlo je asi jasné - projevila se u mě samičí sounáležitost a tu chudinku jsem se rozhodla zachránit. Vzala jsem ji a jednoho samečka - jakože jí ulevím, když bude mít jen jednoho. Tím ovšem moje rádoby spasitelské konání neskončilo. Koukám do dalších akvárek a ejhle, co to vidí mé bystré oko - nikoliv pocestného ale bojovnici pestrou. Betky jsem si ráno před návštěvou dr. vůbec nevšimla. A teď se tam chudák krčila pod listem plovoucí rostliny, úplně štronzo. Byla to - jak jinak - jediná Betta Splendens v celým akvárku mezi obrovským množstvím větších rybek, připomínajících skaláry. Rozhodně byly mnohem větší než Betka. V hlavě mi blesklo, že podobně vypadající ryby se nedoporučují chovat společně s rybami s dlouhými ploutvemi, protože jim je okusují. A Betka vypadala, že se snaží na sebe moc neupozorňovat - ráno jsem si jí vůbec nevšimla! Ačkoliv tato bojovnice nebyla tak nádherná jako ta v Boleslavi, musela jsem ji zachránit - to přece dá rozum! :o) Takže další chybka, ale co se dá dělat. Prostě jsem to musela udělat, i když pořád doufám, že snad ve zveráku nedávají ryby, které by spolu neměly být, do jednoho akvárka.

     Betka se u nás doma nádherně zabydlela, prozkoumala všechna zákoutí našeho akvárka a už má svá oblíbená místa. S ostatníma rybičkama se výborně snáší a je strašně zvědavá. :o) Tady je:

    

      Teď si jen velmi upřímně přeju, aby to nebyla nemocná rybka a nenakazila mi zbytek obyvatel akvárka. Dnes jsem listovala na netu a začala mě jímat hrůza!

O dalším dění v akváriu se budu snažit informovat.