365 - 204

Nějak se stalo, že jsem dnes měla v pařátech ještě o stupínek lepší foťák, než občas mívám, a navíc s naprosto "neznámým" objektivem. Tak jsem raději hodila režim P a o žádné umění jsem se nepokoušela. :o) Zlatíčko Vilímek naštěstí spolupracoval a tak budu mít i jeho portrétek v téhle ´fotogenické´ soupravě po Vojtíkovi.

365 - 203

Včera měl Vojta ve školce karneval. Celé oddělení šlo za včelí medvídky. Vždycky to tak mají - masky si vyrábí sami a jednotlivá oddělení se nakonec sejdou v jedné třídě, kde společně tančí a zpívají. Letos to tedy byli včelí medvídci. Všechny děti ale hromadně odmítly dát si pod tričko polštář a být za tlusté medvídky. :o))) Docela by mě zajímalo, koho to napadlo.

365 - 202

Už tu dlouho nebylo žádné jídlo. :o) (Šampíčko z minulého týdne nepočítám, páč to je pití.) Dnes jsem si zkusila svůj "podnikatelský záměr" s tou báječnou medvídkovou formou. Byla to generálka na dort. Řekla bych, že vyšla úžasně, ale ještě si ji do 13.3. potažmo 16.4. raději několikrát zopakuji. Chichi.

Alekorátže nevím, proč tam mám ty džuzny? Špatně vysypaná forma? Nedostatečně změklé máslo v těstu? Tušíte to někdo?

365 - 201

Žaluzie. Nějak jsem dnes nevěděla, co fotit. Potom mě zaujal kontrast mezi zdánlivě tmavými žaluziemi uvnitř a sněhem venku. Ve skutečnosti jsou zaluzie krémově bílé.

365 - 200

Pusťte bratry domů! :o) První fotka blogu byl Vilímkův portrét. I dvoustá patří jemu. Za ty dvě stovky dnů hodně vyrostl a ještě víc se změnil. Je velkou pravdou, že to, jak stárneme a jak plyne čas, nejlépe uvidíme na dětech. Už nemám doma mimiňouše, už je s ním sranda, už si vystačí s bráchou, jsou z nich parťáci. Už (dávno) začal zajímat i Padíse, protože má v ručičkách čím dál častěji nějaké dobrůtky :o)))

365 - 199

Únor bílý, sílí pole... Dopoledne úžasná lyžovačka, ovšem odpoledne nastalo jarní tání. Sáňky v mokrém sněhu skoro nejezdily, pomáhalo jen řádné zatížení. Potom to svištělo o sto šest. Navíc jsme my, matky, přišly na zajímavou věc - sáňky s nosností 30kg rozhodně nemají nosnost 30kg, mají ji mnohem, mnohem větší ... chichi.

365 - 198

Táta Vojta a máma Andrejka si postavili v kuchyni "stan". Poměrně záhy se jim narodilo miminko, o které se máma Andrejka vzorně stará. Naštěstí mají ti naši mladí kam hlavu složit a mají vlastní bejvák. Dvou (potažmo tří) generační barák bych fakt nechtěla. :o)))

365 - 197

Jééé, to budou krásné dortíky! Teda možná, chichi. Ještě musím vymyslet nějaké šikovné těsto, aby to bylo opravdu pěkné. No, uvidíme, blíží se nám dvoje narozky, tak se budu moct realizovat. Tenhle dárek mi udělal opravdu VEEELIKOUUUU radost!

365 - 196

Po šesti letech na MD (resp. RD) mě při dnešním příspěvku napadá pouze infantilní výkřik ´pátek, bláznů svátek´ :o) A tak jsme slavili. U mamky a s bráchovou rodinou - troje narozeniny a samozřejmě i ten svátek. Kromě velkého množství vynikajícího jídla i pití byly skvělé hlavně děti. Čeká nás s nimi ještě spousta bžundy

365 - 195

Krbová římsa je vhodné místo na různé serepetičky. Moc ozdobných a naštěstí ani "ozdobných" předmětů doma nemám a tak když nejsou zrovna Vánoce ani Velikonoce, krbovou římsu okupují svíčky a svícny. Jsou praktické a fotogenické.

365 - 194

A je to tady - kapavka. No vůbec se mi to nepovedlo tak, jak jsem chtěla. Ach ten postřeh! Musím vymyslet nějaké ústrojí, které bude kapat dlouho a pravidelně. A změnit světlo. Určitě to zkusím znovu. Takže mám takový malý PvP (Projekt v Projektu).

365 - 193

Rampoušek. :o) Zachránil mě. Fotila jsem totiž vločky, ale nějak blbě, nebo co. A nebo spíš padaly špatný vločky, protože vyfotit se fakt nedaly. Na krmítku mě zaujal jediný rampouch široko daleko. Tak jsem si ho vyfotila. Vločky přijdou na řadu příště. A taky bych měla zkusit nějakou tu kapavku, přístroj na to už mám. Dočasně.

365 - 192

Po několika akčních fotkách je tu zase něco statického a klidného. Svíčky mám ráda. Tahle je z obchůdku "Kouzlo domova". Svíčky opravdu dodají (nejen) místnosti takovou zvláštní atmosféru. I z toho důvodu jsem nedávno lehce zainvestovala a nechala se dovézt lucerničky a plovoucí svíčky. O objekty na focení mám postaráno, teď by to ještě chtělo nějaký Ftipný nápad.

365 - 191

Využila jsem příležitosti, že se Vojta nemohl bránit, dávat si ruce před obličej, případně se otáčet zády a cvakla jsem konečně jednu portrétovku (lyžařskou). Lyžování ho baví, jde mu moc dobře a díky tomu je i nadšený. Svůj podíl na tom nepochybně mají i podmínky, za kterých se teď děti učí lyžovat. Kontrétně "u nás" v Bukách je dětský skiareálek opravdu vychytaný.

365 - 190

Lyžníci na hroudě. Při společném lyžkování nám počasí přálo. Bylo teplo, trochu sněžilo a občas dokonce i zasvitlo sluníčko - ale opravdu jenom občas. Při pohledu na tuhle fotku mě napadá jen to, jak jsou ti naši dubňáčci už prostě STRAŠNĚ velcí... :o)

365 - 189

Dosť bolo modrej a šup sem nějakou žlutou a zelenou. Tulipány jsou prostě krásné kytky a nevím kdy koho napadlo, že jsou znakem hlouposti. A to je zaručená věc neb nám to kdysi ´souška´ ve škole při hudební výchově. Byla to nějaká zřejmě chytrá paní, neb to podala tak, že jsem od té doby dlouho neměla tulipány ráda, abych jakože taky nebyla hloupá. :o)

Nakonec jsem z toho vyrostla. A tulipány, stejně jako ostatní kytičky, ráda mám. Přesto to tu ale dnes nezakončím výkřikem ´už aby bylo jaro´, protože - jak všichni víme - zimu mám fakt moc moc ráda.

365 - 188

Po delší dobře mám v pařátech opět lépější přístroj. Tudíž si automaticky myslím, že mi s ním všechno projde a za soumraku vycházím ven do zahrady lovit stopy. Tak stopy by tu byly, ovšem zhmotnit je do snímku je poněkud oriešok. Kromě myších cestiček, ze kterých opravdu radost nemám, nám po zahradě poskakuje také nějaký zajíček "sven jansen" :o))) Občas i seeedííí-ííí sááám. Stopy zanechává slušné, světlo už tak slušné není. Nechala jsem si snímek trochu upravit a on mi zmodral. Nevadí, modrá je dobrá!

365 - 187

Tak a je to. :o) Pod pedagogickým vedením svého otce Vilímek kytičku přeci jen přesadil. A zrušil při tom květináč. No jo no, tak koupíme nový. Člověk si na chvíli odskočí a už se dějou věci. Hihi.

365 - 186

Zahradníček. No, není to tak, jak to vypadá. Vilímek nechce kytku přesadit, případně ji nějak jinak znehodnotit. Jen by hrozně rád ochutnal ten výbornej suchej lísteček, který do květináče spadl z fíkusu na horní poličce. Musím to zaklepat, zatím se ke všem dekoracím, na které dosáhne, chová vhodně. Ťuk, ťuk, ťuk!

365 - 185

Úžasný slunečný, ale mrazivý den jsem musela využít k sušení prádla venku. No, prádla - jsou to fusekle. :o))) Ne snad, že by to nebyl plnohodnotný potřebný a nenahraditelný kus oděvu, o tom se nebudu přít, ale ...

Nicméně jsem se prostě musela chopit příležitosti a cvaknout snímek, který mě Pendulka už vloni vyfoukla. Blbý je, že na displeji fakt nevidím, co fotím...

365 - 184

Zurčící potůčky se nekonají. I když to tak ještě ráno nevypadalo, přes den začalo sněžit a sníh kupodivu drží. Hurá! Ještě si snad zalyžujeme a dle dnešní předpovědi snad i zabruslíme. Přeci jen jaro v únoru je trochu silný kafe. Jen ať se příroda vrátí k tomu, jak to má být. :o)

365 - 183

Pokud počasí vydrží, mám o zítřejší fotce jasno. Na dnešní procházku jsem foťák nevzala, nabíjela jsem baterku. Opravdu škoda! Jaro se ozývalo fakt hlasitě - slunce svítilo, potůčky tajícího sněhu zurčely, ptáci zpívali, jen ty kytky nesmrděly :o)))

Vojta si v nově vzniknuvších peřejkách užil. To, jak se mu voda přelila vrchem do bot, jsem zachytit nemohla, ale v botách mu doopravdy čvachtá. :o)

365 - 182

Nikdy bych si nemyslela, že budu začátkem února fotit kytičku. Přišlo by mi to totiž nepatřičné. Ona je ale celá tahle zima nějaká nepatřičná. Dnes jsme byli s Vojtínem lyžovat a ve vzduchu bylo cítit jarní tání. Ach jo.

No a co jiného fotit na jaře, než poupátka. :o) Ilčo, díky.

365 - 181

Nedá se nic dělat, focení tekutin mi nadále nejde. Toto je plovoucí svíčka. Vypadá báječně, ale nafotit to neumím. Zatím. Chtělo by to čiré sklo. A barevnou vodu. Hihi. No tak hlavně, že mám jasno.

365 - 180

K výborným buchtám samozřejmě patří KAFÍČKO. Jelikož mi tekutiny - potažmo nápoje - fakt fotit nejdou, uchýlila jsem se k podvůdku. Sypké hmoty jsou fotogeničtější, nebo co...

Doufám ale, že si už někdy brzy střihnu nějaku kapku. Alekorátže to budu muset opět uchvátit lépější přístroj.

365 - 179

Pekáč buchet! Spíš pekáček, ani z půl kila mouky se tam ty buchty nevejdou, musela jsem improvizovat. No ale hádejde kde jsem sebrala recept. Ještě že jsem o tom včera psala ... přeci jen my, generace X, nejsme za Ypsilonama tak daleko.
Potvrzuji, že si tohle luxusně heboučké kynuté těsto slova chvály bezvýhradně zaslouží. Takže jsem v klubu s vergelkou, Pavlou, Buli a samozřejmě s Pendulkou, která se s námi o recept nesobecky podělila.

365 - 178

Zrovna včera byl na ČT1 dokument o generaci Y. Jak si takhle generace už nevymýšlí virtuální identitu, ale vystupuje sama za sebe, jak je pro ni snadné navazovat kontakty online...blablabla ... Generace Y jsou prý lidé narození v 80. a 90. letech a nemají obavy zadávat detaily o sobě na web - atd. atp.
Já jsem "husákovo dítě", silný ročník 73 ... neboli generace X, neboli ta, která je za generací Y jaksi pozadu. :o) Svým způsobem je to pravda. Mám problém o sobě někde nechávat detailnější informace. Lépe se cítím na uzavřených diskuzích. Na té otevřené si dávám sakra pozor na to, co píšu.
Navzdory svému generačnímu "zařazení" jsem si našla opravdu úžasné kamarádky ve virtuálním světě. Už je to dávno. A už dávno se známe osobně. A proto nás dnes mnoho čekalo u mobilů i počítače na zprávu od jedné z nás. Na fotce jsou mobily v přesile. Zpráva ale přišla přes net. A byla dobrá. A tak je to správné!

365 - 177

Po včerejším a dnešním vydatném tréninku jsme se rozhodli, že příště už vezmeme Vojtíška na větší kopec. Nějak mu to lyžování začalo jít "samo". Samozřejmě že musí vypilovat styl, ale lyže pohodlně ovládá, umí zpomalit, zrychlit, zatočit, zabrzdit. Snad mu to stejně dobře půjde i na vleku.