Za hranice

Rok se sešel s rokem a v době prázdnin jsme i my vyjeli na dovolenou. Tentokrát autem. Ze zemí v dojezdové vzdálenosti jsme (jsem :o))) zvolili Chorvatsko.

Desetidenní rakouskou dálniční známku mi obstaral bratr (díky), slovinskou sedmidenní za pouhopohých 440,- jsem s díky odmítla s tím, že se nějak propleteme. V místě, kde se pod Vídní dálnice stráčí na Graz, jsme tedy sjeli z dálnice a jali se razit si cestu po okreskách směr Slovinsko.

Dva dyslektici hledající cestu podle krkolomnou němčinou psaných cedulí - to byl opravdu pohled pro Bohy! :o) Navíc byla tma, mlha a pršelo. Nakonec jsme se propletli, pronikli do Slovinska a mířili nejkratší cestou do Chorvatska. To už se rozednívalo. Slovinsko jsme přeťali rychle. Do Chorvatska nás pustili a tak jsme si to za ranního kuropění hezky šustili směr Zagreb.

Před Záhřebem nastala už předem v médiích přetřásaná zácpa. Nutno podotknout, že na vině jsou bezesporu mýtné brány, sice spravedlivé, ale pro plynulost silničního provozu trochu nešťastné řešení výběru dálničního poplatku.

Deset kilometrů jsme se cukali asi hodinu. Při představě, že to takhle bude za cestu vypadat několikrát, mě málem omejvali. Naštěstí to tak nevypadalo a od Záhřebu jsme si to už pěkně hasili bez větších zdržovaček dolů na jih.

Asi aby naše cesta nebyla tak fádní, začalo pršet. Tedy spíš lejt. Obloha byla jako pytel, kam až oko dohlédlo a na dálnici díky kolem jedoucím autům pršelo i zespodu, zleva, zprava, zepředu i zezadu. Dokonce z těchto pěti směrů pršelo i když z nebe už nepadala ani kapka. :o)

Dole na jihu už byla silnice krásně suchá, svítilo sluníčko a když jsme po sjezdu z dálnice projeli mezi horami, otevřel se nám krásný výhled na moře. Výhledu na moře jsme si užívali i z hotelového balkónu.
Vzdálenější ostrov vlevo je Hvar, bližší vpravo Brač.

Zahradníkův nepřítel

Už jsou to dva roky, co se ze mě (z leknutí) stala "zahradnice". :o))) Většinu kytiček mi dává mamčina kamarádka. Ač mi všechny sazeničky pečlivě popisuje, po zasazení názvy úspěšně zapomínám. Něco se ujme, něco ne. Občas to bývá překvápko - jako s tímhle okrasným bodlákem. Za normálních okolností každý majitel zahrady bodláky ničí.

Tenhle bodlák jsem si do záhonku zasadila úmyslně. Je fakt krásnej. :o)

Hokus pokus

Jak už jsem psala, teď v létě mi zbývá čas na korálkové hokusy pokusy. Nedodělaný růžový náramek je jedním z nich. Jsem ráda, že mám čas si vyzkoušet vše možné, protože například u tohoto typu šití je velká spotřeba těch menších růžových korálků. Na náramku jich je 120! Na náhrdelník tudíž nezbylo.

Další pokus, chtěla jsem zjistit jak to bude vypadat a hlavně mě zatím nenapadlo nic, k čemu by se hodily ty úžasné krychličky. Tohle taky není úplně ono, ale nevadí. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Korálkům omotaným drátkem se prý říká clarissky. Další technika, kterou jsem si už dlouho chtěla vyzkoušet. Nevypadá to špatně, že? Ještě musím vyzkoušet jinou barvu a hlavně jiný typ korálků. Možná i jinou barvu drátku.

Černo-červená kombinace - k brýlím a k mobilu. :o) Ale hlavně k těm brýlím. Ještě tak vymyslet, jak to kvalitně nafotit. Mám problém se světlem, přirozené je nedostatečné, umělé neumím vhodně nastavit, nemluvě o tom, že mi kvalitní osvětlení chybí. :o)

Skvělý den (v "zolo" Praha)

Hned na začátku dne, kdy jsme byli ještě všichni čerství, jsme udělali jedno hromadné foto. Do našich evropských končin totiž toto léto KONEČNĚ zavítala velmi vzácná zaoceánská část naší dubňáčkovské rodiny.

Fakt nevím, proč se většina z nás tváří jako paka, děkuji těm, kteří to zachraňují a vypadají jako lidi!

Vyráběnkování

I když prázdniny v naší rodině rozhodně pro nás dospěláky neznamenají sladké nicnedělaní, určitě trochu volněji je. Vojtu jsme zapůjčili do Buků, doma zůstal (zatím malý) Vilímek, tudíž jedno dítě = žádné dítě.

Poprvé po dlouhé době mám "volněji" a tak jsem se znovu vrhla na korálky. Už mám v pácu další techniky, tak snad mi to volněji vydrží. :o)

Ještě se musím zeptat bratrovy ženy, kde mi sehnala ty úžasné černé "hranole".