PF 2011

Lyžař

Výhodou naší lehce nakloněné zahrady je i kopeček. Původně jsem si myslela, že si tam vybuduju skalku. Což jsem částečně provedla. Velkou většinu jsme však pouze zatravnili. Kluci tak získali "sjezdovku". Vojta vzpomínal, jak se na lyžích vlastně stojí a Vilímek si úplně poprvé vyzkoušel lyže. Strašně moc ho bavilo padat a tak zachytit pokus, kdy i na konci stál, byl téměř nadlidský výkon. Baví ho to - to je dobře, už se těším, až vyrazíme všichni na jednu sjezdovku.

Nový koníček, nebo spíš kůň

Dnes konečně nastává den D aneb ustájení mého nového koníčka. Že bych byla zrovna skromná, to nemohu říct. Rozhodla jsem se pokoušet se o tvorbu vinutých perlí. (Anglicky LAMPWORK) Některé perličky/korálky ručně nad kahanem vinuté jsou zkrátka překrásné. Je mi jasné, že se vydávám na velmi dlouhou cestu a než se aspoň přiblížím kvalitám mistrů, jejichž umění už delší dobu obdivuji na netu, bude to trvat...

Úplně první potvůrky sem dávat nebudu. Tyhle jsou focené 26.12.2010 - už trochu vypadjí jako rondelky. :o) Doufám, že se brzy vytasím s nějakou líbezností.

Jak jsem obluzovala...

...Laďu Kerndla aneb předvánoční večírek s kolegy. Letos se vedení opravu vytáhlo a na naše tradiční předvánoční veselení pozvalo opět Swing Sextet z Náchoda, kteří si tentokráte s sebou přivezli posilu v podobě Ladi Kerndla.

Že to byl úžasný zážitek asi nemusím popisovat. Pan Kerndl nám zpíval skoro tři hodiny, byl nesmírně příjemný, vstřícný a ochotný. Zazpíval mi do ouška moji oblíbenou písničku od Berryho Whitea "My first, my last, my everyth
ing" (Znalci seriálu Ally McBealová vědí.)

Bojím, bojím

Mikulášský víkend trávíme již tradičně s dubňáčky na Šumavě. Letos bylo nádherně - sníh, slunce, klid. Děti si dopoledne v místním turistickém centru nabarvily modely ptáčků a s Bárou jsme daly dvě kešulky. :o)

Zlatým hřebem samozřejmě ale byl příchod čerta a Mikuláše. Ti, kteří věděli, že přes rok zlobili, se samozřejmě báli a jejich mladší sourozenci je museli uklidňovat. :o)))

Když už bylo po všem, došlo i na hromadnou fotku - také tradiční. "Někteří" se ovšem moc nadšeně netváří a někteří vyžadovali i účast maminek - že by největší zlobivci? Madlenko? :o)))

Předvánoční vyráběnky

Letošní předvánoční vyráběnkování, které vyšlo na první adventní víkend se více než povedlo. Každá rodina přinesla kus "vánočního" menu a tak jsme se mezi jednotlivým tvořením mohli rychle posilnit.

Začali jsme tvořením a zdobením perníkového stromku. Vildovi se to MOOOC líbilo a chutnala mu zejména cukrová poleva. :o)

Takhle ve finále vypadaly.

Dalším bodem programu byla tvorba dekorací z vizovického těsta. Zejména společnými silami tvořený betlém se povedl neuvěřitelně.

A na závěr si každý mohl k loňskému korálkovému andílkovi vyrobit čertíka. :o)

Modroočko

Listopad prolétl ani nevím jak a nebýt fotky do Knihy hříchů pro čerta a Mikuláše, snad bych ani nic neměla. :o( Budu se muset polepšit!

Sponky

S ubývajícím denním světlem jsem se pomalu vrátila ke korálkování. Kromě naušnic, náhrdelníků a náramků ráda motám i sponky. Jsou barevné tak, jak potřebuji, jsou origo a jsou moje. :o)))

Dýně

Další jednou pěknou sousedskou tradicí se stalo podzimní vyřezávání dýní. Už jsme si zvykli, tento angloamerický zvyk jsme přijali a lehce upravili k obrazuu svému. O dýně samozřejmě jde až v první řadě, důležité ale je se sejít, popovídat si, vidět, zkrátka být soušl, jak říkáme my lingvisti. :o)


Ve skutečnosti však naše vyřezávání dýní tak trochu připomíná lukulské hody. A to není vidět, co je na plotně a co v udírně! :o)))


Nejsme jediní, kteří si chtěli užít nějakého toho mlsu. Psi neomylně objevili nejslabší článek v potravinovém řetězci a čekali, co upadne. Kolik toho "upadlo" se můžu jsen dohadovat na základě oslintání Vilímkovy bundy.


A toto jsou již výsledky našeho snažení - aby bylo vidět, že jsme jenom nejedli. ;o)

Holubovo muzeum

Vyrazila jsem s klukama - tak trochu z nostalgie - do Holubova muzea v Holicích. Svoji poslední návštěvu si pamatuji opravdu velmi matně, tak jsem se nechala překvapit. Upřímně, s takovým pojetím výstavy se toho moc udělat nedá, ale aspoň něco...

V koutku pro děti připravili "archeologický koutek" :o)

Kluky to moc bavilo a nakonec jsme "starobylou" dlaždici málem celou složili. Vilímek se nažil jednotlivé střepy rozstříhat. :o)))

U vycpaných zvířat je z každé strany u sloupků truhlička, ve které je ukryto "něco", co má člověk hmatem poznat. Občas mi přišlo, že tam není nic. :o)


V domorodé chýši


Vilímka naproosto fascinovala expozice domorodé vesnice. :o)

Orouš

Na blogu se mi líbí, že i když mi čas nedovolí hned, můžu záznamy dohnat později. Momentálně mám skluz něco přes měsíc a i když by to zpětně nikdo nepoznal, přiznávám se a kaju. Nicméně navazuju, jakože nic. :o)

Dnes mám narozeniny. Nijak významné, prostě jen další číslo. :o) Dárek ale významný je. Takže mám vlastně takové malé Vánoce, v září. Několikery.

Můj Dear Husband mi dal GPS navigaci. Ale ne tak ledasjakou, alébrž pravého kačerského Garmina. Nádhera, paráda, krása. Jsem naprosto nadšená a ještě jednou moc a moc děkuju.

Moje milovaná...

... domácí pekárno! :o) Když jsem si tě před čtyřmi lety pořizovala, doufala jsem, že nebudeš jen nějaké "must have" - neboli věc, kterou musím mít (protože ji mají všichni), ale časem se mi omrzí a pak už pouze zaclání v domácnosti.

Po těch čtyřech letech teď můžu s čistým svědomím napsat, že se tak nestalo. Pravda, většinu času jsi spíš domácí hnětárna, protože pečení nechávám na své geniální troubě (a zaplétání na svých neméně geniálních rukou :o))), na nedostatek práce si opravdu nemůžeš stěžovat.

Právě máš za sebou jeden velmi perný víkend a určitě bys nevěřila, kdyby ti někdo tvrdil, že neděle je od slova nedělat - ta dnešní byla věru pracovní. Můžeš být právem pyšná, že si díky tobě užíváme dobrůtky z kynutého těsta:

Makový závin - zdroj Trollik, ale odkud to vyštrachala ona, fakt nevím. :o)))


Chleboví šneci s cibulovou náplní - zdroj Apetit září 2010, online recept jsem bohužel nenašla.


Koláč se špenátem a nivou - zdroj Apetit červenec 2007, upraveno dle ingrediencí "co dům dal" (původní název byl koláč s rajčaty a kozím sýrem, hihi).

Závin už kluci svačili odpoledne a ještě žijou (Navíc to není novinka.) :o)

Šneky a koláč jsem dělala poprvé a zatím je nikdo neochutal, nemohu proto podat reference o jedlosti (nebo naopak). Koláč mě ale nadchl hlavně proto, že jsem mohla KONEČNĚ využít formu. Mám ji už takovou dobu a ještě jsem v ní nic nepekla!!!

Moje milá pekárno, děkuji ti (nejen) za dnešní spolupráci a slibuji, že letos už opravdu a důrazně napíšu Ježíškovi, aby ti přinesl bratříčka - pomalý hrnec zvaný "Pomiláček". :o)


PS: ... aneb člověk nesmí být línej se nažrat. :o)))

PS2: Pendul, opravdu pořád myslím na tu desátou fotku z alba - určitě to do konce roku 2010 zrealizuju a pošlu dál, slibuju.

Prvňáček

A je to tady. Přišlo první září a s ním i Vojtův nástup do první třídy. Těšil se moc, vlastně chtěl jít do školy už vloni. :o) Letos se konečně dočkal. Sedl si do první lavice s kamarádem ze školky Matýskem. Snad mu počáteční nadšení vydrží co nejdéle.

Ten čas tak hrozně letí, že?

Veselý kopec

Náš dnešní veselý výlet vedl do skanzenu na Veselém kopci. :o) Je to místo, ke kterému mám velmi vřelý vztah - nedaleko se nacházel (pionýrský) tábor, na který jsem velmi ráda jezdila. Tudíž okolí dobře znám. A hlavně je to tradiční cíl první jízdy každého novopečeného řidiče v naší rodině. :o)

Kluci si to moc užili. Vilémek vůbec nekňučel a hezky pobíhal mezi staveními. Vojta několikrát opakoval, že vůbec netušil, že to bude TAKHLE zajímavé. :o) Víc fotek je na rajčeti. ;o)

Ovečky

V týdnu jsem při svém (ne)pravidelném prohlížení blogů narazila u Lucky73 na realizaci výborného nápadu inspirovaného jinými mými oblíbenými stránkami a to sice paní Brýdové.

A protože sousedovic Barča zrovna slavila narozky, rozhodla jsem se ovečky vyzkoušet. Nemám (zatím) bohužel formu na muffiny a sehnat v neděli dopoledne v naší ospalé díře muffinové papírové košíčky je nadlidský výkon. Vzhledem k tomu, že nejsem nadčlověk, jsem je tudíž nesehnala. :o(

Rozhodla jsem se vyřezat oválky z perníku. Na první ozkoušení to fungovalo. :o) Na příště si ale musím pořídit tu formu (nebo aspoň košíčky). :o)

Do přístavu

V pátek v přístavu foukalo a bylo tam velmi živo. Škoda že rybářské lodě nebyly tak fotogenické. Tahle je "výletní". :o) Klukům se to moooc líbilo.

Zákoutí a uličky přímořských městeček prostě miluju. Skvělá atmosféra.

Kousek vedle je ovocný trh, tudíž šílený rumraj. Nevypadá to, že? Byl to moc pěkný výlet na konec :o)

Potápěč

Vojtík se konečně dočkal, vyžbrundal na nás potápěčskou masku. Šnorchl si půjčil od DH a okamžitě začal slídit po dně. Občas se i ponořil po hladinu :o) Docela mu to šlo. Ještě by mě zajímalo, kdy už konečně začne plavat...

Procházka

Ve středu bylo trochu pod mrakem a foukal vítr. Ideální počasíčko na prochajdu. To jsme nemohli nevyužít.

Maják na začátku cesty kolem poloostrova sv.Petara. Škoda toho zaparkovaného auta, ruší. :o(
Tady jsme se taky s Vojtíkem pokoušeli najít kešku. Bohužel neúspěšně. Musím si napsat Ježíškovi o lepší GPS. :o)

Kostelíček sv. Petara.

Moc pěkné výhledy, že?

A to je on - sveti Petar. S klíčem v ruce dohlíží na pořádek v Makarske. (Možná jsem o lepší GPS mohla požádat jeho, chichi.)

Moc pěkný balkůnek, že?

Na pláži

Vojtík stavitel :o)

Vilímek plaváček

Idylka. Zdánlivá. Nevypadá to, ale kolem desáté hodiny dopolední už na pláži nebylo k hnutí.
Kluci si to i tak pěkně užili. No a my jsme přežili. :o)

Voda

V pondělí jsme si odpoledne vyšli "do města". Asi nemusím psát, že tam bylo téměř liduprázdno - bylo vedro. :o) Na náměstí mě zaujala fontánka s pitnou vodou. Teda asi pitnou, nezkoušeli jsme. :o) Ale mladá domorodkyně (nebo neznalá turistka) si nabrala do lahvičky.

Usměváček

Na Makarske to žije, aby ne je tam spousta lidí neboli turistů. Na své si přijdou nejen stánkaři, zmrzlináři, potápěčské školy a prodejci různého šmuku, ale i provozovatelé vodních atrakcí. Už se moc těším, až kluci povyrostou a konkrétně na parasailing se vypravíme společně.

Za hranice

Rok se sešel s rokem a v době prázdnin jsme i my vyjeli na dovolenou. Tentokrát autem. Ze zemí v dojezdové vzdálenosti jsme (jsem :o))) zvolili Chorvatsko.

Desetidenní rakouskou dálniční známku mi obstaral bratr (díky), slovinskou sedmidenní za pouhopohých 440,- jsem s díky odmítla s tím, že se nějak propleteme. V místě, kde se pod Vídní dálnice stráčí na Graz, jsme tedy sjeli z dálnice a jali se razit si cestu po okreskách směr Slovinsko.

Dva dyslektici hledající cestu podle krkolomnou němčinou psaných cedulí - to byl opravdu pohled pro Bohy! :o) Navíc byla tma, mlha a pršelo. Nakonec jsme se propletli, pronikli do Slovinska a mířili nejkratší cestou do Chorvatska. To už se rozednívalo. Slovinsko jsme přeťali rychle. Do Chorvatska nás pustili a tak jsme si to za ranního kuropění hezky šustili směr Zagreb.

Před Záhřebem nastala už předem v médiích přetřásaná zácpa. Nutno podotknout, že na vině jsou bezesporu mýtné brány, sice spravedlivé, ale pro plynulost silničního provozu trochu nešťastné řešení výběru dálničního poplatku.

Deset kilometrů jsme se cukali asi hodinu. Při představě, že to takhle bude za cestu vypadat několikrát, mě málem omejvali. Naštěstí to tak nevypadalo a od Záhřebu jsme si to už pěkně hasili bez větších zdržovaček dolů na jih.

Asi aby naše cesta nebyla tak fádní, začalo pršet. Tedy spíš lejt. Obloha byla jako pytel, kam až oko dohlédlo a na dálnici díky kolem jedoucím autům pršelo i zespodu, zleva, zprava, zepředu i zezadu. Dokonce z těchto pěti směrů pršelo i když z nebe už nepadala ani kapka. :o)

Dole na jihu už byla silnice krásně suchá, svítilo sluníčko a když jsme po sjezdu z dálnice projeli mezi horami, otevřel se nám krásný výhled na moře. Výhledu na moře jsme si užívali i z hotelového balkónu.
Vzdálenější ostrov vlevo je Hvar, bližší vpravo Brač.

Zahradníkův nepřítel

Už jsou to dva roky, co se ze mě (z leknutí) stala "zahradnice". :o))) Většinu kytiček mi dává mamčina kamarádka. Ač mi všechny sazeničky pečlivě popisuje, po zasazení názvy úspěšně zapomínám. Něco se ujme, něco ne. Občas to bývá překvápko - jako s tímhle okrasným bodlákem. Za normálních okolností každý majitel zahrady bodláky ničí.

Tenhle bodlák jsem si do záhonku zasadila úmyslně. Je fakt krásnej. :o)

Hokus pokus

Jak už jsem psala, teď v létě mi zbývá čas na korálkové hokusy pokusy. Nedodělaný růžový náramek je jedním z nich. Jsem ráda, že mám čas si vyzkoušet vše možné, protože například u tohoto typu šití je velká spotřeba těch menších růžových korálků. Na náramku jich je 120! Na náhrdelník tudíž nezbylo.

Další pokus, chtěla jsem zjistit jak to bude vypadat a hlavně mě zatím nenapadlo nic, k čemu by se hodily ty úžasné krychličky. Tohle taky není úplně ono, ale nevadí. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Korálkům omotaným drátkem se prý říká clarissky. Další technika, kterou jsem si už dlouho chtěla vyzkoušet. Nevypadá to špatně, že? Ještě musím vyzkoušet jinou barvu a hlavně jiný typ korálků. Možná i jinou barvu drátku.

Černo-červená kombinace - k brýlím a k mobilu. :o) Ale hlavně k těm brýlím. Ještě tak vymyslet, jak to kvalitně nafotit. Mám problém se světlem, přirozené je nedostatečné, umělé neumím vhodně nastavit, nemluvě o tom, že mi kvalitní osvětlení chybí. :o)