365 - 176

Posledního ledna má naše Máňa narozeniny a svátek současně. Asi proto nás při odjezdu z lyžovačky kontrolovala policejní hlídka. Jeli jsme dvěma auty - DH, jeho sestra, 3 děti a velký kočár v jednom. Vilímek, moje mamka, já a všechny lyže oslavenkyní Maňkou. Zastavili právě nás. Chtěli všechny doklady. Jsem houby Hujer, protože na formulář záznamu o nehodě jsem zapomněla! Mohla jsem si šplhnout. Mamka se do příslušníka hned pustila, že máme miminko, ať nás pustí. :o) Ty její hlody bych vám přála slyšet. :o)))
Policista se mě pak ještě zeptal, jestli bylo před jízdou nějaké požití alkoholu . A já na to: Vždyť kojím! :o) A policajt povídá: No ale to není vidět. :o))) DRZOUN!
Měla jsem fakt kliku, že nechtěl otevřít kufr, protože auto plný lyží (viz. foto) bych asi těžko vysvětlovala. A ty kontroly údajně dělají také kvůli zlodějům.

365 - 175

Máme na ski-návštěvě příbuzenstvo. Vojta má konečně parťáky. A to nejen na lyžkování. Na snímku je zachycen vrchol dnešního večera - POPCORN! Co lepšího si ještě přát. :o) Dokonce jsem i na naší mikrovlně zprovoznila fci "popcorn" - zase jeden den, který jsem nežila nadarmo, co Baru? Chichi.

365 - 174

Pštrosík. Vilímkovi dnes trvalo hodně, hodně, hodně dlouho, než konečně usnul. A ležel jakoby natruc obličejíkem dolů. Schovanej, naštvanej. Musela jsem si ho vyfotit, i když světelné podmínky moc nakloněny nebyly. Je to bobek náš srandovní. :o)

365 - 173

Já se s tím kompaktem snad fotit nenaučím. Vlasně ani nevím, jestli se to naučit chci. :o) Tahle fotka by nebyla tak hrozná, kdyby tam nebyly ty otisky, ehm... Ale na tom monitorku to nebylo vidět (na něm není vidět pomalu ani to, co fotím, chichi) a pak hned klekla baterie, tudíž jsem nemohla stáhnout fotky, neb karta do čtečky nepasuje. Jenže tuhle fotku prostě dnes MUSÍM použít.

Věc se má totiž následovně - dnes se našim klukům narodil kamarád a je ho pořádný kus, tak je to správné. K tomu, abychom mu připili na zdraví, jsme se dostali až večer. A jakým úplně jiným zlatavým mokem, než jak jsem původně vyhrožovala nadšenému otci, jsme nakonec připíjeli, je vidět i přes tu omatlanou sklenici.

365 - 172

Vulkanický makovec aneb konečně makovec, který peču bez Vitany. Chutná dobře, vypadá divně. Taky jsem do něj zapomněla dát vejce, což jsem si uvědomila, když už jsem ho měla vylitý na plechu a asi minutu v troubě. No co, tak jsem ho zase vyndala, přidala vejce, zamíchala a vylila raději do skleněného pekáče. Možná jsem ho měla nechat na tom plechu. Tak příště.

365 - 171

Tak asi takhle - zvířata zatracený!!! :o) To byl zase nápad, že si něco do projektu nafotím na prochajdě s hafušama! Mamčin pes najednou šel někam jinam a protože je starý a asi i hluchý (soudím podle nulových reakcí na mé halasné slovní projevy), raději jsem se ho jala odchytávat a z focení nebylo nic. Měla jsem v úmyslu zvyfotit to ´skorojaro´, které tu máme. Sněženky sice nikde, ale kvalita sněhu a sem tam zelené stébélko trávy konci ledna určitě neodpovídají.

365 - 170

Vzhledem ke včerejšímu zvířecímu fiasku jsem se dnes záměrně zaměřila na poněkud statičtější objekty než bylo sobotní chaotické hemžení dvorkové fauny. Ačkoliv se to může jevit úplně jinak, tohle je rozbřesk. Tedy, nikoliv skutečný rozbřesk, na to je slunce už pěkně vysoko nad obzorem, ale je osm hodin ráno a já, pozor, pozor, nefotím z okna, ale jsem VENKU asi celých patnáct metrů od domu!!! Takové hrdinství!

365 - 169

Sobotní výprava za zvířenou. Na dvoře je zvířat mnoho, neznamená to ovšem, že budou svolná k pózování. Vzhledem ke světelným podmínkám a zvířecí škodolibosti to přeci jen chtělo zrvadlovku. No jo no, nakonec mě zachránila kočka. Seděla nehnutě a zírala na Vilímka v kočárku a na "či-či" se otočila - hodná holka. :o) Ještě mám celkem ucházející profil kachny. Slepice jakožto modelky totálně zklamaly...

365 - 168

Vilímčí premiéra ve větší sedačce. Byl z toho tak vedle sebe, že usnul až za Pakou. :o) A to opravdu hodně, ale hodně hodně přetahoval. Výhled byl prostě silnější než spánek. Vojta naopak spánek na příkaz fotošílené matky pouze předstírá. :o)

365 - 167

Byli jsme lyžovat. Původně jsem si chtěla vyfotit velmi improvizovanou část DH výbavy a sepsat litanie o tom, jak se člověk dostane pro dobrotu na žebrotu, když v dobré víře před IKS lety půjčí kamarádovi sichráky "jen na ten závod" (myslím) a on je pak nějak zapomene vrátit. A co hůř, není nikde k zastižení. Ehm.

Nakonec jsem ale vyfotila permici jakožto corpus delicti. Lyžovačka byla dobrá, jen se tam komíhalo na můj vkus až moc malých dětí. A tím myslím opravdu malých dětí. Odhadem tak od 2. třídy ZŠ níž. No, kdo ví, třeba se tam s námi na konci sezóny bude komíhat i náš Vojta.

365 - 166

Z dnešního záměru neobvykle vyfotit předmět denní potřeby, se najednou vyklubala fotka "předmětu" spotřeby, nikoliv však denní. :o) Dnes "koštujeme" Chianti - bylo na slevě, hihi - a je kupodivu dobré.

Nasvícení mi tedy poněkud nejde, to jsou ty úsporný žárovky...

365 - 165

Zase jsem po čase vyčistila sklo krbové vložky. Hned je to jiný pohled na ohýnek. Ne snad, že by čistění bylo nějaká děsná dřina, ale je těžké odchytnout sklo ve stavu, kdy se na něj dá sáhnout. Dnes ráno se mi to podařilo. Ale nebylo to jen tak, musela jsem důrazně instruovat ´topiče elektrárenského´ :o)

365 - 164

Opět u nás řádil fotošotek. Darebák jeden! Myslela jsem si, jaké mám krásné kulinářské fotky. Prdlačky! Čekalo mě dost nepříjemné překvapení, když jsem na kartě objevila poslední včerejší fotku číslo 3109 (souhlasí) a první dnešní fotku číslo 3115 (nesouhlasí!!!). Kam se podělo těch šest kulinářských snímků fakt netuším.
Tak vkládám alespoň fotoduo o tom, jak si nejprve položil Padi hlavu na Vilímka a později Vilímek nožku na Padíka. Přiznávám, je to trochu nepoměr, Padi váží trojnásobek toho, co Vilda, ale nikdo nebyl zraněn. :o)

365 - 163

Vzpěrač. :o) Nějak se holt začít musí. Zítra jdeme do poradny, tak Vilémek asi chce, aby ho dr. pochválila, jaké má svaly. S koštětem posiloval statečně a docela dlouho. Máme prostě po bytě mnoho zajímacích věcí.

365 - 162

Včera večer poštou ranní přinesl mi pošťák psaní. :o))) Pošťák prý zvoní vždycky 2x. Naše pošťačka včera nemusela zvonit vůbec, protože Padik tak strašně vyváděl, že jsem se šla podívat, co se děje. Děla se pošťačka. Ze psaní, které mi donesla, jsem měla obrovskou radost navzdory tomu, že mi přinesla práci. Jsou to někdy paradoxy.

365 - 161

Bílá tma. Fotím zhruba v půl desáté ráno a to neprostupný mlíko kolem našeho baráčku se začíná díky sluníčku pomalu rozpouštět. Odhadem asi do devíti nebylo vidět ani na nejbližší sousedy.

Teď je půl hodiny po poledni a sluníčko už praží, seč mu jeho zimou oslabené síly stačí. Už zase máme všechny sousedy - i ty nejvzdálenější - a hlavně prohřátý domeček.

365 - 160

Možná se to nezdá, ale toto je rozřešení včerejší "záhady" alias záhaty. Tak tohle vznikne, když se čtyři včerejší ´kuličky´ zalijí horkou vodou. Snad ani nechci vědět, kdo a JAKÝM ZPŮSOBEM je motal. :o))) Pravdu jste měli vlastně všichni (za tipy děkuji) a obdivuji zejména Enko, která vychrlila nějaké podivné odborné názvy. Tady je také jeden: Jasmin Tai Mo Long Zha. To aspoň stojí na pytlíčku, ale ruku do ohně za to nedám, švára je evidentně dysgrafik. :o)))

Nicméně čajík je to moc chutný, dokonce jsem trefila i počet kuliček na šálek. Kdo dostal chuť, stavte se!

365 - 159

Když jsme "tohle" od šváry dostali, bylo mi jasné, že mám další fotku do Projektu. Jen jsem trochu váhala, jak to nafotit. Způsobů bylo více a vyhrál - jak jinak - ten nejméně náročný. :o)))

Takže otázka - co je to?

365 - 158

Dnes je Vilímkovi deset měsíců. Blogová fotka tudíž patří jemu. Chtěla jsem ho zachytit, jak se píďalí po zemi. Bohužel je to zcela nezachytitelné! :o) Nevadí, tak třeba někdy jindy.

A té otalpané stěny baru si, prosím, nevšímejte. Díkec!

365 - 157

Neutíkám, když mě honí mlsná. Nejsem přeci zbabělec. :o) Postavím se jí pěkně čelem a není mi líno ničeho. Několikrát se zvednout pro čokoládu záměrně nechanou v kuchyni, ani si upéct krtičák, i když to bude "trvat" dlouho, než si zamlsám. Tak jako dnes. Mlsat se bude až po večeři, až budeme všichni doma (to já se zase se zbytkem rodiny rozdělím, takovej jsem dobrák!)

PS: Děkuji všem za komentáře u fotek. Je super, jak jsme vzájemně propojení a propojené a jak díky internetu máme společné přátele a známé.

365 - 156

Tak zase jeden autoportrét. :o) Musím využít toho, že mám v domě kvalitní přístroj. I když ... ehm ... před chvílí jsem slyšela nějakou větu o povalování na nepatřičných místech a že ho sem teda už nebude nosit. No tak jsem ho nechala ležet na botníku, no a co?! :o))) Myslela jsem si, že vyfotím společné foto kluků na historických sáňkách, ale pak mě to nějak přešlo a na prochajdu jsme odkráčeli bez aparátu, který pak už z botníku nějak nikdo neuklidil.

Mě spíš mnohem víc zajímá, jestli je tak zapráskaný ten objektiv a nebo zrcadlo???

365 - 155

Jasně, já vím, začíná to tu zavánět monotématikou. Jenomže Vojtík dnes dopoledne dostal od strejdy Eptra hokejku a puk a tak jsme to hnedle odpoledne jeli vyzkoušet. Byl počtvrté v životě na ledě. :o) Navíc je tahle fotka unikátní v tom, že na ní má Vojtík váhu na druhé noze, než je ta jeho oblíbená "koloběžková".

Přiznávám se, že jsem dnes nic jiného než oba moje kluky nefotila.

365 - 154

Každý ráno na piáno hraju JÁ! :o)))

Opravdické piáno doma máme. Pravda, je trochu rozladěné, ale naladit se dá vždycky, pokud Vilímkovi jeho záliba v hudební produkci vydrží, může se směle realizovat.

365 - 153

Dnes jsme po delší době i ve dne potřebovali obě auta. Garážovaného Beďana si bere DH ráno, když vozí Vojtu do školky, takže já jsem přes den musela rozmrazit Máňu. Když jsem ometla sníh, přišlo mi skoro líto tyhle malby nechat roztát. Jinak to ale bohužel nešlo.

Zimu mám navzdory všem "překážkám" ráda.

365 - 152

Výměna mečů! Chichi! Vojta dostal od Ježíška Oral-B elektrický kartáček. Jakože na baterky. Určitě déle než týden si nadšeně čistil zuby někdy i během dne. Pak mu něco přelétlo přes nos a vrátil se zpátky ke svému tradičnímu kartáčku. Prý si nechce vybít baterky. Že můžeme koupit nové si nechce nechat vysvětlit. Zuby už si tedy opět čistí "pouze" ráno a večer. Dnes večer jsem zasáhla a provedla jedinou možnou výměnu - když neprošla elektrika za tradici, musela projít tradice za tradici.

365 - 151

Nejsem moc sentimentální osoba, ale při pohledu na tuhle fotku téměř zamačkávám kroupu. :o) Sáňky, ohrádka i fusak jsou po mně! A že to vůbec není poznat? :o))) Sáňky tedy odvozily (přinejmenším) mě, bráchu, Vojtu a teď Vilímka - fusak taky. Řekla bych, že se tak vysokého věku dožily proto, že já jsem nejstarší a brácha nejmladší dítě v rodině, naši měli velkou půdu a navíc tehdy nefungoval mimibazar ani nic podobného. :o) Pravda, mají nový výplet - "někdo" na nich totiž jezdil v poněkud nedětském věku a poněkud nedětskou váhou...

Velkou půdu máme taky, mimibazar sice funguje, ale kdo by prodával (a kupoval ) XYlet staré sáňky, že? Takže je reálná šance, že moje vnoučata budou říkat "Tohle jsou sáňky po babičce." Chichi.

365 - 150

Poněkud šokantní výhled se nám naskytl na naši terasu, když padla tma. Vítr nám vyfoukal na terásku menší závějku. Naštěstí moc nenasněžilo (chichi), tudíž mu došel sníh - viz. vykukující travka a dlažba na terase. Jinak bychom asi měli výhled z našich francouzských okem jako z iglů. Raději nebudu říkat hop - zima teprve začíná - kdo ví, co přinesou další dny a příští projektové fotky.

365 - 149

"Na střídačce" :o) Tak máme doma bruslaře. Teda bruslaře ... dnes na tom stál poprvé a má můj hluboký obdiv. Za necelé dvě hodiny se naučil posunovat dopředu takovým podivným stylem a-la koloběžka a když spadl, dokázal se postavit sám. Je to šikula! Jen ten srdečný úsměv do objektivu mu furt nejde. :o)))

BTW - bruslili jsme na stejném rybníce, ve kterém bydlí ti piraňoidní kapři viz. projektové foto č.5
Co tam dole asi teď dělají, když jim rachotíme nad hlavami???

365 - 148

Mrzne až praští, na poli za viaduktem zamrzly tůňky. Chodíme se tam klouzat - Vojtíkovi to moc nejde. Však on se to naučí. Zamrzlá tráva v ledu vypadá tak tajemně a začarovaně. Zítra vyrazíme na rybník na opravdové bruslení - tedy aspoň já, neb já jediná mám brusle. :o))) Kluky budu aspoň řádně motivovat...

365 - 147

Musím se přiznat, že mě Bulik tak trochu navnadila na nějakou sourozeneckou fotku. Hlavně, ta, jak kluci jedí dort (kterou ovšem na blogu nemá). Tudíž jsem dnes měla jasný cíl, vyfotit ty moje mláďata - letos poprvé. :o) Jelikož jsem blbka a nevzala jsem si foťák na výlet, musela jsem se o kreativitu pokoušet v koupelně při koupačce. Jsou to prostě šoumeni.

365 - 146

Je prvního ledna a tak jsem vyštrachala krabici, nadepsala ji ze všech světových i vesmírných stran a začínám do ní pomaličku uskladňovat vánoční výzdobu. Nejvíc se tedy těším, až spálíme stromeček, protože se pod něj Vilímek vždycky nějak nasouká, pak ho jehličí začne píchat do hlavičky a on nemůže ven a řve. Dnes taky ochutnával ten lesklej blázinec, kterej tam kluci navěšeli a on teď pořád padá.

365 - 145

Silvestr. Témeř jako za starých časů, kdy pán není doma a myši mají pré. :o) Tentokrát ovšem neposkytli volnou chalupu rodiče, ale prarodiče (bráno z pohledu malých slavičů) - bavili se všichni. Co na tom, že jsme dětem udělali půlnoc v deset a mastili spát. :o)))