Nejsem moc sentimentální osoba, ale při pohledu na tuhle fotku téměř zamačkávám kroupu. :o) Sáňky, ohrádka i fusak jsou po mně! A že to vůbec není poznat? :o))) Sáňky tedy odvozily (přinejmenším) mě, bráchu, Vojtu a teď Vilímka - fusak taky. Řekla bych, že se tak vysokého věku dožily proto, že já jsem nejstarší a brácha nejmladší dítě v rodině, naši měli velkou půdu a navíc tehdy nefungoval mimibazar ani nic podobného. :o) Pravda, mají nový výplet - "někdo" na nich totiž jezdil v poněkud nedětském věku a poněkud nedětskou váhou...
Velkou půdu máme taky, mimibazar sice funguje, ale kdo by prodával (a kupoval ) XYlet staré sáňky, že? Takže je reálná šance, že moje vnoučata budou říkat "Tohle jsou sáňky po babičce." Chichi.
4 komentáře:
Skvělý nápad na fotku a výborný text. Naše historické sáně zařvaly při povodni, béééééé. Ale obdivuju Vilímkovu čepici od Kamy, zrovna dnes jsem říkala (při pohledu na manželovu a vzpomínce na moji), že je klukům musíme taky koupit.
to je moc krásná fotka
...jéé, taky se mi vybavily vzpomínky - když jste byli ty i Petr malí...to je tak dááávno...
takže jsem ráda, že sáně i fusak jsem na tu půdu kdysi schovala! (podle táty: chleba to nežere, tak to nevyhazuj)
am
Jó, dědění je věc. Taky jezdíme na saních po mně a mých sourozencích a od tchýně jsem dostala zapůjčen beraní fusak, ve kterém snad ještě ona coby malá byla. Kvalita a historie těch věcí je nenahraditelná, dobře že jsi ten příspěvěk napsala ;-)
Okomentovat