Dneska je to opravdu nouzovka nejnouzovkovatější. Nějak máme celá rodina den blbec. :o(((
I když to tak nevypadá, dnes je v podstatě v hlavní roli náš plot. Konečně se mi podařilo cvaknout ptáčka na plotě. Je to rehek domácí, tzv. kominíček. Nevyfotila jsem to našišato, plot se svažuje, důkazem budiž podpůrná trubka, tu mám jakž takž rovně. Tak to je "soutěžní" snímek. :o)
A mám ji! Tentokrát mi z karty záhadně nezmizela. Parní lokomotiva kolem nás jela už dopoledne, to jsem ji ale nestihla. Tak se mi to povedlo aspoň, když se vracela. Pravda sice jakoby couvá tendrem napřed a zdaleka není tak krásná s bílým kouřem, jako byla ta sobotecká, ale za to jsem si málem zlomila ruku, když jsem běžela pro foťák a s foťákem zase ven. :o)))
Mám tu opět jedno "skoro-makro" a to sice na přání DH. Dnes jsem se opravdu nebála, že mi objekt uteče. :o) Docela by mě zajímalo, proč je ta housenka tak srandovně zahnutá?! Že ohryzala ten list, aby se dostala ke stvolu, jsem pochopila, ale ten zbytek ... ???
Dnes jsme se vydali fotit projektovou fotku celá rodina. Štěstí nám přálo, pohotovost fotografa ovšem zásadně pokulhávala. Když se na mě vyřítil z křoví srnec, chvíli mi trvalo, než jsem pochápala, že to není pes :o), pak jsem přemýšlela, jestli mám přehodit objektivy (!!!) a pak mě konečně napadlo vytáhnout foťák z pouzdra! Vteřina ke vteřině a ze srnce mám jen takové hodně nepovedné záběry. Tahle kytička mi nikam neodskákala. :o)
Dnes jsem snídala v cukrárně - mlask! Kapučíno a dva zákusky s minerálkou v příjemné společnosti mi za ty dvě hodiny hladu po ránu stály. Bystřejší pozorovatelé odhalili, že na snímku není kapučíno, ale čaj. Správně! Objednala si ho kamarádka michel. Je to vlastně taková neskrytá reklama na jednoho nejmenovaného výrobce čaje. Brácha mu říká "prasečíkvik" - je to taková slovní hříčka. :o)))
Jestliže se mi včera téma snímku vysloveně nabízelo, tak dnes nic. Pusto. Prázdno. A ještě ke všemu ultraošklivé počasí. Nakonec se mi přeci jen povedlo něco vyfotit. Kluci už jsou parťáci. Pro Vilímka nemůže být nic zábavnějšího než starší brácha. A Vojtík je zase moc rád tím nejvtipnějším bráchou pod sluncem. (PS: Vilda ve skutečnosti není takováhle šelma ryšavá, to je odraz od gauče!) Hihi.
Dnešní téma se mi nabízelo celý den, viděla jsem lasičku, kočku (asi domácí) a lovící poštolku. Bohužel jsem byla bez foťáku a navíc jsem řídila. Odpoledne to už bylo jasné - odcházím fotit LOCAL WILDLIFE :o) Vyměnila jsem objektivy, vzala Vojtu a psa a vyrazili jsme. Upřímně, dlouho to vypadalo, že to nejdivočejší, co se mi podaří vyfotit bude náš Padi. Divoké sýkorky (na úžasně fotogenickém šípku) mi vyplašil Vojta a ještě divočejšího motýla běláska na jetelu taky. Nakonec se na mě usmálo štěstí v podobě strakapouda na borovici. Je poznat, že je to strakapoud, ne?
Tak konečně. Po mnoha nezdařených pokusech přichází na řadu jeden letadýlkový snímek. Pravda, není to zrovna výstavní kousek, ale když už nic, aspoň je ´nejhezčí ze šeredince´, jak říkával můj táta. :o) Nicméně je poznat, že letadlo je modré, má vrtuli, nějaká kola, na sobě nějaké aplikace, dokonce i mraky se pokoušejí o nějaké to drama, takže až taková ukruťárna to zase není - musím si to pochválit sama, neb jásot nad touto fotkou opravdu nečekám. :o)))
Dnes by si náš Vilímek mohl zpívat (kdyby to už uměl), že máma peče housky. Takhle to totiž vypadá. Oba plechy se mi v troubě nepodařilo zabrat, jeden se musela vyndat. :o) A sklo jsem leštila těsně před tím, než jsem zapla troubu. Běžně je totiž ohmatané od toho, jak se v něm narcis Vojta zkoumá. :o) Tentokrát jsem zároveň částečně splnila pravidlo, že se účastník projektu má na fotkách alespoň jednou objevit. Určitě to nebylo naposledy. To je výhrůžka! :o)))
Jak už se stalo v naší rodině zvykem, kde kdo mi radí, co mám fotit do projektu. Dnes jsem byla vyslána lovit letadýlka. Vzala jsem obě naše telátka (objektiv a psa :o))) a usadila se jako pravý paparazzi v remízku na kopci. Přes hledáček fotoaparátu jsem se rozhlížela po okolí. Letadýlka jsem nakonec ulovila tři, ale snímky nic moc. Hafuša na všech fotkách vypadal jako střevo a tak mě zachránila krajinka s mistní červenozemí.
Dnes to byl hon na Vilímkovu pacičku. :o) Samozřejmě jsem musela vždycky číhat, až bude chrupkat a teprve pak jsem se mohla o něco pokoušet. No zpocená jsem až na zadku. Nakonec vyšla levá ručička a mně to nedá nezamyslet se, jestli tohle bude Vilímkova "pravá ruka" a nebo zůstane tou levou, nešikovnější. I když v naší rodině plné "obouručáků" může mít obě ručky pravé. :o)))
Opět bylo nic moc počasí a asi i ptáci to už tuší, takže naklobávají šípky. Nebo možná zkoušejí, jestli jsou už zralé. BTW - po žaludech, které jsem fotila před nedávnem, není na stromech ani památky. Zvířátka si už asi dělají zásoby ... že by nás čekala tuhá zima?!? No, uvidíme...
Dnešní fotku jsem měla promyšlenou dopředu a tudíž nevyšla. :o))) No jo, co se dá dělat. Mám narozeniny. Chtěla jsem zachytit to, co mi dnes udělalo radost. Takže: kytičku a společnou večeři. Jenomže ty fotky jsou tak rozdílné, že výsledek je úplně jiný, než jsem si ho v duchu zvizualizovala. Herdek, to je slovo. :o) Nakonec tedy nechávám jako dnešní ofiko fotku jen tu slunečnici, protože její žhavé barvy v současném počasí potřebujeme pro povzbuzení všichni.
Tak takový je celý dnešní den. Počasí už ani nepředstírá pokus o babí léto. Fouká, prší a je zima jak v ruským filmu. Člověk by nejraději zalezl do pelechu. Dnes tedy opět přišel ke slovu krb, ale i tak mi připadá, že 15.září je to hrozně brzy. Co myslíte?
Včera bylo Vilímkovi půl roku a tak mu ode dneška už dáváme k jídlu všechno, i papriku. :o))) Ne, ne, tak to opravdu není. Dnes jsem obětí nějakého digišotka. :o( V Malechovicích byla oslava 100 let tamní vlakové zastávky. DH s Vojtou šli slavit a svezli se i parním vláčkem. Já si to samozřejmě nenechala ujít a tudíž jsem vyfotila Vojtou s mašinoua a pak samotnou lokotku vypouštějící páru - naprosto úžasná fotka, nikde nikdo jen ta lokomotiva a spousta páry... No, bohužel, šotek zapracoval a tak mám na kartě poslední fotku číslo 7723, před ní zcela nepochopitleně je fotka číslo 7720! Číslo 7721 (Vojta s mašinkou) a 7722 (samotná lokomotiva) CHYBÍ!!! Záhada.
Trosky, jedna z dominant Českého ráje. Takový výhled mají tchánovci od vrátek. Pravda, čekala jsem poněkud dramatičtější mraky, ale co se dá dělat. :o) Pod břízu lemující pravý okraj snímku chodíme na kozáky. Dnes se DH v novinách dočetl, že prý každý Čech sní za rok 6kg hub ... no nevím, Vilímek neměl ještě ani gram. :o)))
Tchán jede zítra do trhu a už dnes večer má připravené výpěstky. Tyhle malé dýně jsem u něho nikdy neviděla. Fotím si je jako důkaz, že podzim už je tady. Když tyhle malé potvůrky vidím, vím, že léto má už utrum.
Je tu volné pokračování seriálu "Jak nám roste traFka" aneb ´Kdo neseká s námi, seká proti nám´ :o) Tak jsme se dočkali. Konečně nadešel den, kdy mohl sousedovic Tom vjet na náš "green" s těžkou technikou. A Vojta řídil. A už tak nějak tuším, co si kluci budou přát od Ježíška.
Kluci se mnou "spolupracují" na tvorbě projektu. Vojta dobrovolně, Vilda bezděky. Když se mi dnes podařilo ulovit tyhle snímky, nedalo mi to, abych je sem nevložila. Byla jsem dnes totiž ve městě a PŘEKVAPIVĚ opět bez foťáku. No nejsem já trdlo? No jsem. :o))) Ještě, že ty kluky mám!
Dnes mi to Blogger udělal trochu napínavější (hláška "modří už (to) vědí" se hodí i k fotce :o))) Tak doufám, že se to nebude opakovat! Měla jsem v hlavě sesumírované, co sem písnu a úplně mě to zabránění přístupu rozhodilo! Bylo to něco o zvláštní atmosféře prázdné třídy, o tom, jak jsou teď ty třídy jiné, nábytek jiný ... blablabla. Fakt nevím, takže jinak - tohle je moje oblíbená třída, je v ní totiž interaktivní tabule - velký pomocník a zároveň velká výzva.
Na dnešek jsem byla hodně zvědavá, protože jsme měli s Vilímkem půlroční poradnu. Zajímala mě hlavně váha. A po vzoru Bulika, jsem si pěkně vzala foťák, abych si toho našeho lancocha na váze vyfotila. Co čert nechtěl, vlaštovka mi pokadila tetraplínu (druhou nemůžu najít), takže jsem vzala obyč. s tím, že ten nárůst váhy bude prostě menší. No, plané obavy :o) Doma jsem si zvážila, že obě plíny (fixiska a látkovka) dohromady váží necelých 100 gramů, takže Vilímek má čistou váhu plus mínus 8270g, měří 71cm. Přírůstek za měsíc a 2 týdny víc jak kilo a 4 cm! A co je nejdůležitější - porodní váhu 4020g se mu skutečně podařilo zdvojnásobit. Je to šikula, půjde na Princeton! :o)))
Jsem packal. Dnes jsme byli na jarmarku a já si zapomněla foťák!!! Tak aspoň vkládám snímek toho, co jsme si na jarmarku koupili. Dnes jsme si totiž s DH splnili dávnou touhu - tak aspoň něco. :o))) I když to tady bude vypadat spíš jako příručka mladého botanika a ne PROJEKT 365! Slibuji, že se polepším!
Dnes jsem celý podvečer lovila letadýlka. Máme totiž kousek od domečku letiště pro ultralighty, motorová rogala, větroně (i motorové) a jiná lehká letadýlka. Záběry ale nic moc, tak jsem vzala zavděk aspoň západem slunce z naší terásky. Škoda těch drátů, co?
Myslím, že tohle není poslední kapičková fotka :o), koneckonců není ani první, hihi. Přiznám se, že jsem se inspirovala fotkou na kalendáři, která mi visí vedle PC. No jo, jsem plagiátorka, i tak je to ale fuška. A to jsem se ještě (z vrozené skromnosti :o))) nepustila do chytání padajících kapek.
Tahle situace musela zákonitě jednou nastat - my, blogařky, prostě budeme fotit to samé. Trollik mi krom jeřabin "vyfoukla" i pavoučka. Pendulka zase kolíčky. První den ve školce jsem raději nefotila - všichni víme, jak STEJNĚ to nakonec dopadlo. :o)))
Tohohle pavoučího doktora jsem mezi projektové fotky ale dát musela, protože jsem ho fotila už potřetí. (Poprvé se mi nelíbila kompozice, podruhé jsem měla povytaženou paměťovou kartu, ehm, ehm ... takže to vyšlo až teď.) Nevím, čeho je tehle pavoučí doktor doktor, ale sám by si měl asi zajít ke cvokaři. Nad umístěním jeho pavučin mi totiž zůstává rozum stát. Poprvé si jednu udělal mezi muškáty - v pořádku, akorát se mi tam opravdu špatně fotilo. :o) Podruhé si ji přes noc stačil uplést přes celé dveře vedoucí na terasu (ani vstupní dveře u nás nejsou tak frekventované, takže mu Vašek pavučinou jaksi prošel :o))). A potřetí - dnes - si, opět přes noc, vybudoval svoji síť u Vojty v pokojíčku mezi záclonou a zdí! Problém je v tom, že záclona nezakrývá normální okno, ale francouzské ... vedoucí na terasu. Zatím ho tam nechám, uvidíme, jestli tam vydrží do doby, než se vrátí Spiderman Vojta ze školky a rozhodne se, co s ním.
Tohle je moje dnešní alibi. Jak už jsem psala včera, hlídáme mamce psa, aby se mohla v klidu vydovolenkovat. Dnes jsem jí šla do bytečku zalít kytky a těšila se, jak si z jejího balkónu cvaknu úžasné panorama hor, včetně té naší nejvyšší. Hory jsem sice cvakla, ale snímky nic moc - nuda, nebe divný, no prostě to nebylo ono. Ale kytičky mě zaujaly.
Moc pěkně by se nám hodily na tu skalku, kterou ještě vůbec nemáme. :o) Budu si muset nějaké (nejlépe všechny :o))) vydloubnout. Ti, kteří mě znají vědí, že nejsem ani tzv. botanik-amatér, ale spíš botanik-ignorant, proto bych nahlížející ráda poprosila o názvy těchto kytiček. Předem moc děkuji.
Moje dnešní znouzecnost. Původně tu měla být fotka jiná. Hlídáme mamce psa. Máme tudíž dočasně psy dva. Táhla jsem s sebou na pole foťák a myslela si, jak mám dnešní projektové foto v kapse. Ha ha ha! Řečeno slovy klasika - jeden pes je velkej a ten druhej je taky pěkný trdlo. Oba se rozprostřeli po poli, neustále měli čumáky u země a na objektiv vystrčené zadky. Jak fotogenické! Cestou domů mi bylo jasné, že co nevyfotím teď, nevyfotím nikdy, neb na foťák už do hluboké noci nebude čas. A tak tu teď sedím na kolejích, které nikam nevedou ... nebo jo?
Dnes jsme s Vojtíškem po školce hráli člobrdo. Sice asi natřikrát, protože se mladý pán jaksi urážel, když jsem ho vyhodila, ale když potom vyhodil on mě, bylo vše zapomenuto. :o) Nakonec mě rozdrtil a to dost výrazně. Ono je to poznat i z fotky, Vojta má modré figurky, já žluté.
