Pusťte bratry domů! :o) První fotka blogu byl Vilímkův portrét. I dvoustá patří jemu. Za ty dvě stovky dnů hodně vyrostl a ještě víc se změnil. Je velkou pravdou, že to, jak stárneme a jak plyne čas, nejlépe uvidíme na dětech. Už nemám doma mimiňouše, už je s ním sranda, už si vystačí s bráchou, jsou z nich parťáci. Už (dávno) začal zajímat i Padíse, protože má v ručičkách čím dál častěji nějaké dobrůtky :o)))
Žádné komentáře:
Okomentovat